Janáček? Janáček!

Ve světě nejhranější český operní skladatel je…. nikoli Bedřich Smetana, ale Leoš Janáček. Náš Leoš Janáček, rodák z Hukvald, zemitý, vášnivý a urputný Moravan, který miloval lašský dialekt a nápěvky mluvy zakomponoval do své hudby. Jako první skladatel použil v opeře přirozenou řeč, její nápěv. Slyšel na cestě mluvit dvě sousedky, do toho štěbetaly husy a on si to zapsal v notách do svého bločku. Doma nedoceněný génius, ve světě symbol české hudby. Opery Její pastorkyňa (ve světě uváděná spíše pod lépe vyslovitelným názvem Jenůfa), Káťa Kabanová nebo Věc Makropulos patří dnes mezi oceňované hudební kusy ve všech významných operních domech od New Yorku po Sydney.
Leoš Janáček se narodil na Hukvaldech, v jediné místnosti bývalé školy, která sloužila učiteli Jiřímu Janáčkovi, jeho ženě a celkem 13 dětem jako byt. Otec brzy objevil ve svém synovi velké hudební nadání, a proto jej v jedenácti letech poslal do klášterní školy v Brně. Tam se malý Leoš učil zpívat ve sboru, hrát na klavír, varhany, aranžovat písně a konečně skládat hudbu. Tak začala úspěšná pouť hukvaldského génia světem hudby.

Před školou

Ve škole

Na Hukvaldy se Leoš Janáček vracel často a rád po celý život. Proto si koupil malý rodinný domek, který dnes můžeme navštívit jako Památník Leoše Janáčka. Jelikož si sám skladatel ve své závěti vymínil, že interiér má navždy zůstat zařízen tak, jak jej sám užíval, můžete si i dnes sednout na Janáčkovu židli a zahrát si na jeho vlastní harmonium – což ti nadanější z nás učinili.

Janáčkovo harmonium

My ostatní jsme se aspoň vyfotili na zahradě pod jabloní, kterou zasadil sám Mistr Janáček.

U jabloně

U jabloně

U jabloně

V hukvaldské oboře lze potkat živé daňky a věčnou lišku, tedy bronzovou sochu lišky Bystroušky, která z velkého kamene shlíží na amfiteátr. V tomto divadle v přírodě se během Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka hraje právě opera Liška Bystrouška.

U lišky

U lišky

Náš improvizovaný pěvecký sbor tady symbolicky zapěl lidovou píseň Ondráš, Ondráš z cyklu Ukvalská lidová poezie v písních v úpravě Leoše Janáčka.
Dějiny hudby se můžeme ve škole učit z knih, obrázků a cédéček. Ale když máte místo prodchnuté géniem loci na dosah ruky, není lepší tam zajet? Osahat si předměty, poslechnout si skladby v místě, kde vznikaly, nadechnout se stejného vzduchu jako tvůrce, zkrátka zažít na vlastní kůži Janáčka? „Je to super!“ odpoví jednohlasně studenti obou sext a druhých ročníků, kteří touto exkurzí uzavřeli své šestileté studium hudební výchovy.

Cestu na Hukvaldy jim ukázaly tři postavy z Janáčkových oper:
Mgr. Jana Gajdušková, Kostelnička (Její pastorkyňa): „Vím, co je pro vás nejlepší…“
Mgr. Pavla Zimolková: „Vždycky jsem chtěla zpívat slepici!“ (Liška Bystrouška)
Mgr. Marcela Tylečková, Emília Marty (Věc Makropulos): „Chtěla bych tu být věčně…“