Jan Zrzavý a jeho benátské inspirace

Autor textu: Lukáš Průša, fotografie: Kryštof Polášek a Tereza Pavliňáková

Dne 20. března 2019 se na naší škole konala vernisáž výstavy Jan Zrzavý a Benátky s podtitulem Návraty českého malíře do města svatého Marka. Vystavené exponáty nám byly zapůjčeny Společností Jana Zrzavého, jíž předsedá Jitka Měřinská, pedagožka a autorka knih Z ilustrační tvorby Jana Zrzavého. Poselství slova vtělené do obrazu (2007, 2008) a Jan Zrzavý a Benátky (2010). Táž tvůrkyně editovala svazek Janu Zrzavému s láskou (2006, 2010).

Vernisáž byla otevřena skladbou Slza Modesta Petroviče Musorgského, kterou na housle zahrála Sofie Kaniová ze třídy VII. A. Poté následovalo zamyšlení Lukáše Průši nad cestami světově známého malíře, grafika, ilustrátora a scénografa Jana Zrzavého do Benátek a nad benátskými inspiracemi v Mistrově díle. Po prozaických slovech zazněla slova básnická v podání našich žáků – interpretů. Adéla Lapšanská ze třídy IV. B recitovala báseň Domov Josefa Václava Sládka ze sbírky Skřivánčí písně, Jan Zubík z 1. D pak procítěně prezentoval básnický text Mé štěstí jako zlatý pták od téhož autora. Tóny akordeonu zněly chodbou Wichterlova gymnázia díky Tereze Čichoňové z 1. D.

Pozvání na vernisáž také přijal opavský básník Ondřej Hložek (*1986), autor sbírek Tížiny (2011), Samoty (2012), Domů (2013), Ulicí dolorosa (2017) a Teď (2017), jenž přečetl svá básnická čísla inspirovaná dílem Jana Zrzavého. Slavnostní vernisáž byla ukončena skladbou Canzonetta anglického barokního hudebního skladatele Henry Purcella v interpretaci Sofie Kaniové.

Na výstavě Jan Zrzavý a Benátky si můžeme uvědomit, že malířovo výtvarné dílo je vnitřně opravdové, nezaměnitelné, je jedinečné svým duchovním účinkem, je s to oslovit vnímavého člověka na počátku 21. století, stejně tak, jak fascinovalo mnohé již v první dekádě 20. století. Benátky si Zrzavý velice oblíbil, tomuto městu vděčil za své „umělecké znovuzrození“, jak ve své práci Jan Zrzavý a Benátky napsala Jitka Měřinská. Město svatého Marka navštívil umělec poprvé v roce 1928, posléze několikrát v 60.-70. letech 20. století, kdy pravidelně navštěvoval kapucínské kláštery Redentore na ostrově Guidecca a v Mestre. Zde také vystavoval své obrazy v roce 1965, ze kterých je zřejmá malířova duchovní inspirace. Není nezajímavé připomenout, že i dobový italský tisk psal o Zrzavém jako o „duchovním malíři“, o „malíři mystikovi“.

Na naší výstavě můžete zhlédnout kopie dvaceti pěti obrazů, jež v letech 1963-1973 daroval Jan Zrzavý benátským kapucínům. Jedná se zejména o pastely s motivy Benátek a Loretánského náměstí (benátský a pražský kapucínský kostel), stejně tak o duchovní figurální a portrétní kresby (např. Marie s dítětem, Poslední večeře, Dáma se závojem, Utrpení).

Láska Mistra Jana Zrzavého, klíčové osobnosti českého i světového výtvarného umění 20. století, k Benátkám je jedinečným způsobem vyjádřena ve slovech samotného tvůrce: „Jezdím do Benátek nalézti znovu své mládí. Srdce se znovu roznítí růžovými touhami sedmnácti let. Co vše je možno sníti v odlehlé uličce na mostě nad kanálem!…Hlava hoří, srdce rychle bije. Vzrušená obraznost oživuje dávná objetí a horoucí polibky, lesk očí a vůni roztoužených těl. Andrea Doria vystupuje z gondoly a mizí ve své ložnici. Dýchám lásku, žiji láskou. V uličkách tmavé benátské dívky, na náměstí svatého Marka, na Piazzettě, promenáda bohatých cizinců, nádherné ženy oslňují cizokrajnou krásou, šperky a skvělostí úborů. Možno nalézti vhodnějšího prostředí, krásnějšího pozadí pro lásku než tento třpyt zlata, barev a mramorů? Zelených transparentů moře s baldachýnem oblak z hedvábí a perel?“