Otto Wichterle

Proč zrovna jméno tohoto vědce?

Je několik důvodů. Jedním z nich je pak to, že od roku 1999 se v části programu našeho gymnázia věnujeme studentům s opravdovým zájmem o matematiku a přírodní vědy. Druhým rokem máme na toto zaměření i akreditaci.  Proto si myslíme, že máme s tímto velkým chemikem společné alespoň nadšení pro přírodní vědy. Dalším důvodem je pak to, že gymnázium, které chceme pojmenovat, se nachází na ulici Československého exilu a s tímto pojmem, či alespoň s tímto obdobím, je spjata veškerá vědecká činnost akademika Otty Wichterleho. Své úžasné objevy a vynálezy prováděl a realizoval vlastně, obrazně řečeno, v exilu, přestože ho svět považoval za génia, náš komunistický režim se všemožně snažil vymazat jeho jméno z povědomí občanů. A málem se to podařilo. Proto chceme umístěním jména akademika Wichterleho do názvu školy zaštítit naši vzdělávací instituci osobností, která je studentům, pedagogům i široké veřejnosti vzorem v pracovitosti, v pevných demokratických názorech, čestnosti a je příkladem přežití lidského ducha za všech okolností a všech okupací posledních šedesáti let.

Vysoká, celospolečensky a celosvětově uznávaná prestiž a morální kredit tohoto vědce světového formátu budou jistě důstojnou součástí školy, která chce i nadále vychovávat osobnosti pevné v odborných znalostech i charakteru.

Otto Wichterle se narodil v roce 1913 v Prostějově, jeho otec byl spolumajitelem firmy Wikov vyrábějící
hospodářské stroje a automobily. Syn shodou šťastných náhod zvolil pro svůj budoucí život studium chemie u profesora Emila Votočka. Už v předposledním ročníku začal pracovat na disertační práci a hned po absolutoriu v roce l936 získal doktorát. Ještě před vypuknutím války se stačil habilitovat na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství ČVUT. Po uzavření vysokých škol začal pracovat u Bati ve Zlíně za úžasně materiálně i pracovně výhodných podmínek. Byl mu svěřen výzkum s tím, že o tématu bádání bude rozhodovat sám. Začal se zabývat výzkumem vláken punčochářských přízí, vznikly vzorky chirurgických nití a do poloprovozu se dostala po objevu výroba silonu.

Celé velkolepé dílo zmařil rok 1948, firma se rozpadla, Wichterle se vrátil na VŠCHT ČVUT. V roce 1958 byl propuštěn, poté založil v roce 1959 Ústav makromolekulární chemie ČSAV, jehož byl do roku 1969 ředitelem. S tímto ústavem je spojen vynález kontaktních čoček, díky kterému se Otto Wichterle stal světově proslulým. Jednalo se o náhradu protézy oční čočky z ušlechtilého kovu, vhodnějším materiálem, umělou hmotou. Od objevu vhodného gelu pro “domácí” výrobu uplynulo téměř 10 let, což svědčí o poměrech v tehdejším Československu, jehož političtí představitelé mařili všechny pokusy o uplatnění tak převratného vynálezu v cizině a také se všemožně snažili o vymazání jména jeho objevitele ze seznamu významných osobností.

Profesor Otto Wichterle také nikdy nestál stranou společenského a politického dění. Již jako student se angažoval při reformách výuky, v roce 1968 se stal jedním z iniciátorů výzvy Dva tisíce slov. V letech 1990-1994 byl předsedou ČSAV. Dožil se období svobodného bádání a v devadesátých letech se stal ikonou české vědy. Zemřel v roce 1998.

A na závěr:
“Pěstovat vědu je nesmírně vzrušující a zábavné. Člověk se cítí nesmírně svobodný.”
(O. Wichterle)

Zdroje fotografií:
www.ceskatelevize.cz
www.cas.cz
www.czechdesign.cz

——————————————————————-

Mohlo by vás také zajímat:

Otto Wichterle / Vědec a vynálezce – vernisáž výstavy, Wichterlovo gymnázium, 30. říjen 2012

Příběh kontaktní čočky – vernisáž výstavy, Česká centra Praha, 2. prosinec 2011