Marná Hilského snaha?

Skupinka septimánů vyrazila do divadla Jiřího Myrona na přednášku o Shakespearově hře Marná lásky snaha. O své dojmy, které si z ní odnesl, se s vámi podělil v následujících řádcích Petr Libscher.

Marná Hilského snaha?

Nikoliv, svým výkladem profesor Martin Hilský ostravské publikum přímo unesl. To, že žákům našeho gymnázia není zájem o literaturu a drama vůbec cizí, dokázala toto pondělí skupinka studentů ze septimy B. Pod vedením naší češtinářky Tylečkové jsme se vydali do Divadla Jiřího Myrona, kde jsme vyslechli přednášku Shakespearovské MLSání, kterou si připravil emeritní profesor anglistiky Martin Hilský.
Přednáška tohoto uznávaného překladatele Shakespearova díla se týkala zejména komedie Marná lásky snaha, která bude mít na prknech DJM brzy premiéru. Hned na začátku navodil pan profesor příjemnou atmosféru a v jejím duchu se nesl po celou dobu jeho výklad, který pevně upoutal pozornost celého sálu, jenž byl značně naplněn zvědavými posluchači.

Nejprve zařadil zmíněné drama do kontextu celého Shakespearova díla a zmínil se o pokusech jeho tvorbu moralizovat, což komentoval svým známým výrokem: „Umravňování Shakespeara je velmi nemravné“. Následně jsme se ponořili do hlavní práce Martina Hilského, a sice překládání textu. To má vždy velký vliv na vyznění díla, zejména pak u takových kusů, jako Marná lásky snaha, kdy je celý vtip hry založen především na práci se slovem a slovní hříčkou. Ty si musí často překladatelé sami úplně vymyslet podle možností daného jazyka, což vyžaduje velkou dávku vynalézavosti. Patří mezi ně například důmyslné spojení na první pohled úplně různých slov, jak ukazuje poznámka Marie Cilečkové: „Po této přednášce mám nové oblíbené slovo: Ctitelátko.“ Právě tvárnost češtiny je podle Martina Hilského její velkou krásou, kterou jí můžou závidět všechny ostatní jazyky. Zároveň je však při translaci nezbytné dbát na zachování autorovy myšlenky, jak poznamenal pan profesor. Nabídl nám také srovnání několika českých překladů s anglickým originálem, na kterých ukázal různé přístupy jednotlivých překladatelů a také předvedl, jakým způsobem dokáže překlad změnit interpretaci textu.

Rovněž zmínil vnímání této komedie za dob normalizace, kdy muselo dojít k několika cenzurním zásahům, například nahrazení postav komických Rusů komickými Peršany. Tyto úpravy, jakkoliv byly neumělé a hloupé, však pro diváky přinesly nové významy, které pak v kontextu doby působily velmi legračně a nakonec tak dokonale pomohly záměru.

Na závěr nás pan profesor pozval na tuto inscenaci a ocenil ostravskou scénu, že se do její přípravy pustila, jelikož ji považuje za velmi složitou. Pak už jen velice skromně sklidil od plného sálu dlouhý potlesk ve stoje, což mohlo být nápovědou, že nikdo neodešel z přednášky zklamaný. Že svým výkladem diváky zaujal a navnadil ke zhlédnutí hry, dokazuje i komentář Davida Havrlanta: „Obdivuji Pana profesora Hilského nejen za překlady významu, ale také za práci se zvukovou stránkou veršů. Těším se, až si na hru Marná lásky snaha zajdu.“

Petr Libscher