Text: Adéla Šelová

Není tajemstvím, že exkurze jsou oblíbenou součástí školního roku druhých ročníků a sext, proto když se blížil tento očekávaný den v sextě B, nikdo se nemohl dočkat. Všichni si tedy sbalili nejnutnější potřeby, jako např. Filip CD Marilyna Mansona, a vydali jsme se na cestu.

Delegace ale nevyjížděla v kompletní sestavě, sedm spolužáku si totiž muselo za doprovodu pana profesora Vavroše cestou ještě odskočit ke Krajskému kolu Fyzikální olympiády . Vyjelo nás tedy devatenáct + matka třídní, paní profesorka Šefčíková, a paní Jiříčková.

Chyběl ještě jeden student, který musel bohužel zůstat doma z důvodu nemoci, takže se o exkurzi dozvídal pouze z každovečerních hovorů přes telefon.

První den probíhal hladce. Návštěva Brna se sice neobešla bez vraždy, ale vzhledem k tomu, že šlo pouze o fikci a týmy “zkušených amatérů” ji s přehledem vyřešily, byl výlet úspěšný. V autobuse vznikl čtenářský kroužek, ve kterém se nahlas stihly přečíst skoro tři knihy (možná proto doteď nemůžu mluvit, tak radši píšu). Následná prohlídka Mikulova byla doprovázena navigováním a pokusem o shledání fyziků se zbytkem třídy. Situace se mírně zkomplikovala, jelikož na otázku “Kde jste?” se nám dostala odpověď “Pod zámkem.” Což by bylo moc pěkné, kdyby se pod zámkem nenacházelo 90 % Mikulova.

Druhý den přišla návštěva Jaderné elektrárny Dukovany, kde si na své přišel pan profesor Vavroš, který měl hned po Davidovi nejvíce dotazů v historii prohlídek elektrárny. Tady se mimochodem tematicky velice hodily třídní mikiny . Vodní elektrárna Dalešice následovala ihned potom a mohu říci, že je to místo, před kterým bych varovala všechny lidi, kteří trpí na bolesti hlavy, jelikož přes všechen ten hluk nebylo slyšet vlastního slova.

Dostali jsme ale velice slušivé přilby, byli jsme tedy spokojení.

Následoval rozchod na oběd, kdy se projevila nádherná dochvilnost profesorů, kteří na místo setkání dorazili POUZE o půl hodiny později. Rada rozhodla, že zasloužený trest je pranýř. Postavili jsme je na něj poslední den hned po večeři.

Večer se k nám také přidali dva noví cestovatelé, a to Martin a Marta, kteří přebývali v apartmánu u kluků, kde o ně bylo krásně postaráno.

Další den jsme se vydali na zámek v Moravském Krumlově na výstavu Slovanské epopeje. Na většinu z nás udělala výstava velký dojem, takže se v obchodě se suvenýry mohli těšit z vysokých tržeb.

Následovala návštěva znojemského podzemí a cesta zpátky na hotel, kde si kluci řekli, že si kousek vedle, na fotbalovém hřišti, naposledy zahrají fotbal. Po cestě zpět se rozhodli jít si zaplavat do místního rybníka, jelikož se po zápase potřebovali mírně zchladit.

Na pokojích se potom střihaly vlasy nebo dělaly palačinky, což se po exkurzi v kvartě stalo jakousi tradicí.

Cestou zpět jsme se zastavili u Baťova kanálu, tady nás čekala plavba lodí Amos, která naštěstí nedopadla jako Titanic, i když některé prvky byly stejné.

Následující zastávka na oběd a v Baťově institutu byla definitivně posledním bodem programu, pokud se nepočítá přestávka na zmrzlinu, počasí nám naštěstí opravdu přálo.

Definitivní konec exkurze oznámila hromadná objetí s profesory (moc za vše děkujeme) a sentimentální vzpomínání na události staré pár hodin.

Snad si to příští ročníky užijí tak, jako my!

Učitelská douška:

Exkurzi jsme si náramně užili, pro dokreslení bohatého programu připojujeme pár otázek ze závěrečného kvízu, kterým jsme si v autobuse krátili zpáteční cestu. Jestli vás zajímají odpovědi, zeptejte se sextánů, určitě budou znát odpověď.