

Letošní exkurze do Prahy byly vskutku nezapomenutelné. Do původně plánovaného termínu zasáhl přírodní živel – povodeň. Dodržení zamýšleného harmonogramu se ukázalo být těžko uvěřitelnou výzvou. Studenti a studentky z 8.B i 4.C nakonec cestovní srasti zvládli a v našem hlavním městě si užili bohatý program s hromadou zážitků – kulturních, historických, ale také například výlet na Karlštejn s následnou túrou. Třída 8.B měla možnost navštívit několik divadelních představení – moderně pojatého Hamleta v Národním divadle, fantastického Ošklivce v Činoherním klubu nebo obdivovat strhující balet Copélia ve Státní opeře. Největší dojem zanechal Národní památník hrdinů heydrichiády a přednáška v kryptě v kostele v Resslově ulici. Ostatní ze tříd 4.D a 8.A absolvovali výlet v předvánočním čase. Níže několik příspěvků a osobních postřehů.
„Navzdory nepřízni osudu se naše výprava ze 4.C, v čele s profesorkami Kňurovou a Lipinovou, vydala na odvážnou výpravu do Prahy. Mnozí se nám smáli (ano, mám na mysli Vás, paní z nádraží!), mnozí si klepali na čelo, ale my to dokázali a po hektické cestě jsme se konečně ocitli v Praze! Navštívených míst byla spousta, zážitků ještě více a čtyři dny uběhly jako voda. Na rozdíl od vody v Odře… Poslední den jsme zakončili návštěvou Národního muzea, potom jsme byli nuceni vrátit se zase domů.“
Adam Boďa, 4. C
„Maturanti 4.D podnikli exkurzi do Prahy plnou poznání, kultury a emocí. Navštívili jsme Stavovské divadlo, kde nás okouzlila historie spojená s Mozartem, a moderní Galaxii barev, která rozproudila naši fantazii. Neviditelná výstava nás zavedla do světa bez zraku. Pragulic tour s průvodci bez domova nám otevřela oči k méně viditelným příběhům Prahy. Vrcholem byla divadelní hra Proměna, která nás zaujala svou hloubkou a originalitou. Exkurze byla nezapomenutelným propojením poznání, kultury a lidských osudů.“
Martina Lubojacká, třídní 4.D
„Vše začalo v 7:30 na Svinovském nádraží, kde se skupina odvážných wigymáků z 8.A za doprovodu dvou ostřílených mazáků z učitelského sboru (paní Sokolové a Šefčíkové) rozhodlo prozkoumat neznámé daleké území města Pražského. První těžkosti pro nás přišli již ve vlaku v podobě absence tvarohového koláčku, ale my, statní rekové, jsme se s touto nesnází bravurně popasovali a pohostili se jinými dobrotami. Po příjezdu do Prahy nám byla dopřána malá ochutnávka tepla a pohodlí hotelu Olšanka, našeho dočasného útočiště, a zase jsme vyrazili do rušných ulic ve snaze najít něco k snědku a dorazit na čas prvnímu místu ze seznamu – Muzeu fantastických iluzí. Pokud by někdo chtěl vidět miliony fotek lidí zavřených ve sklenici, letících volným pádem, zlodějů snažících se vloupat do trezoru či jen nadaných baletek, nejlepším místem by byly mobilní telefony nás studentů. Je ale jisté, že jen z toho by si nikdo neužil tolik legrace, jako my. Po tomto zážitku, který jistě procvičil bránice namáhané smíchem, jsme se vydali na zážitek kulturní. Slunečné odpoledne jsme si zpříjemnili procházkou k objektu dle zájmu (muzeum, výstava). Když už začala být bolest nohou z neustálého chození nesnesitelná, přesunuli jsme se jako jeden muž hotelu, kde jsme konečně měli možnost si poprvé, a nikoliv naposled, zanadávat na hotelové výtahy a na pokojích si konečně pořádně odpočinout.
Úterní ráno započaly hotelové snídaně a s nimi i nepsaný boj o nadýchané a křupavé croissanty, kterých bylo na tolik labužníků žalostně málo, ale ani ti kterým se nepoštěstilo vítězoslavně si toto pečivo ukořistit si nemohli moc stěžovat, protože měli alespoň šanci okusit další z širokého výběru, jež snídaně skýtala. Po vydatné snídani vyrazila naše družina směrem k Pražskému hradu, kde nás čekalo milé překvapení v podobě ztraceného Wigymáckého druha, který nás provedl prostorem chrámu a hradu a jakožto starší a zkušenější student vysoké školy nám dal hlavně spoustu cenných rad do budoucna. O ty se v podvečer podělili i Roman s Ladou, kteří nám zvídavým cestovatelům odkryli život pražských bezdomovců a podělili se o své vlastní autentické zážitky a zkušenosti.
Návštěva Valdštejnského paláce byla zkouškou chytrosti a důvtipu. Nejtěžším úkolem bylo dostat se přes bezpečnostní kontrolu, ale poté už šlo všechno jako po másle, přece jenom jsme chytří mladí lidé, takže otázky jako kolik je senátorů nebo kdy jsou žně nám vůbec nedělaly problém. Večer nám divadlo Rokoko nasadilo brouka do hlavy svým alternativním představením světoznámé Proměny od F. Kafky. Nejeden divák se zapřemýšlel o nesmrtelnosti tohoto díla a nejeden schopný ajťák o přetvoření tohoto bláznivého nápadu do reality. Jelikož jsme si k výletu vybrali předvánoční čas, bylo skutečně povinností okoštovat s našimi milovanými profesorkami vánoční speciality na nedalekých trzích, ze kterých si tyto sličné dámy odnesly i malý suvenýr.
Loučení s pokoji ve čtvrtek probíhalo tak srdečně, že nás ani výtah nechtěl pustit ven bez zastavení v každém patře, ale čas nezastavitelně kvapil dál a my zamířili k poslednímu kulturnímu bodu našeho programu, a to Stavovskému divadlu. Ti odvážnější z nás si udělali příjemnou procházku, která stála i za ten intenzivní sprint na posledních několika metrech, potom přišlo na řadu poslední jídlo, poslední návštěva nákupáků, poslední posezení v měkoučkých hotelových křesílkách a byl čas vyrazit…do lounge RegioJetu! Mimo pojídání zmrzliny jsme jasně ukázali, že nejsme úplná dřeva a někteří z nás mají i hudební střeva a nebojí se svůj talent ukázat. Nebyla by to jízda vlakem, aby se obešla bez zpoždění, ale všehovšudy to akorát o několik minut protáhlo tu pohodovou atmosféru, která ve všech kupéčkách naší třídy panovala.“
Tereza Nedělová, 8.A