Navštívili jsme Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy

Středa

Pokyn zněl jasně – v 7:00 středoevropského času budou všichni ve vestibulu nádražní budovy v Ostravě-Svinově. Přišli všichni včas? Samozřejmě že ne. Ale vlak nám naštěstí neujel a tak jsme nasedli do Pendolina směr Praha na třídenní exkurzi plnou poznání, matiky a fyziky. Dorazili jsme na nádraží a všichni se rozutekli vyhledat místo, kde se dají koupit papírové jízdenky, abychom nemuseli po Praze chodit pěšky. Nestačili jsme se pořádně rozkoukat a už byl z vedení slyšet rozkaz o tom, dostat, lépe řečeno nacpat, se do metra a dojet na oběd do menzy. Po obědě jsme vzali tašky a vydali se se směr budova MFF UK v Holešovičkách, která jde vidět bezkonkurenčně již z dálky.

Tam na nás již čekala hromada přednášek, každá rozmanitá a svým způsobem krásná. Věřím, že si každý z naší výpravy, jež skýtala 33 žáků, našel to své. O atmosféře jsme se dozvěděli zajímavé informace od doc. Michala Žáka, zavítali jsme na kryopavilon, kde jsme se seznámili s tekutým dusíkem a nízkými teplotami. Dokonce jsme byli obšťastněni přednáškou z matematiky, která na Matfyzu prostě nesmí chybět. Dozvěděli jsme se například o matematických monstrech. Taky jsme si mohli poslechnout přednášku RNDr. Vojtěcha Pleskota o částicové a jaderné fyzice a o jeho práci v CERNu. Ještě jsme stihli zavítat na katedru didaktiky fyziky, kde jsme se dozvěděli, jak funguje oční kamera, kam se vlastně díváme a jak je to důležité, nebo jak dlouho nám trvá zanalyzovat obrázek. Mezi přednáškami jsme neměli mnoho prostoru (žádný), tak se spousta z nás občerstvila právě třeba při přednášce jaderné fyziky. Bageta je hned chutnější když u toho přemýšlíte o alfa částicích a mionech. Program končil 18. hodinou večerní a my jsme omámeni novými vědomostmi vyrazili na hotel. Omámeni doslova, neboť do metra nastoupila pouhá část. Každopádně bych označila za zázrak, že se cestou nikdo neztratil, i když jsme k tomu měli často blízko.

Čtvrtek

Po vydatné snídani ve formě bufetu jsme měli sraz v 8:00 v přízemí hotelu, abychom mohli vyrazit na Karlov do další matfyzácké budovy. To, že samozřejmě nepřišli všichni, nemusím zmiňovat. Naštěstí pan prof. Balnar, také známý jako Pán vzadu, čekal i na ty, kterým šly špatně hodinky, nebo se zapomněli přezout, a tak se celá výprava na Karlov nakonec dostala. Rozdělili jsme se do skupinek kvůli menší kapacitě laboratoří a celé dopoledne jsme měli nabité dalším programem. Mohu zmínit kovové materiály za extrémních podmínek, kde jsme mluvili o magnetech  dalších materiálech, elektronový mikroskop, kde jsme si mohli prohlédnout atomovou mřížku zlata, a ten, kdo měl představivost, ji opravdu viděl! Bezprostředně poté jsme se přesunuli za lasery a biomolekulami do zatemněné laboratoře. Štěstí na nás čekalo v laboratoři rentgenových paprsků, kde se v místnosti skvěly židličky a my jsme se mohli posadit. Paprsky pana Röntgena se staly ihned atraktivnějšími a byl nám ukázán i rentgenový přístroj. Poté jsme (ne) měli čas na oběd a přemístění k Malé Straně, tentokrát na informatickou budovu. Tam jsme si vyslechli přednášku o neuronových sítích a automatickém překladu. Také nám byl představen překladač, který matfyzácká elita vytvořila za pouhé tři týdny. A pro milovníky historie byla připravena prohlídka Svatováclavské rotundy, takže i ti si přišli na své.

Kolem páté hodiny jsme dostali volno a většina výpravy zamířila kvůli všudypřítomnému chladu do kavárny. Den ale ještě nekončil a na nás čekal poslední bod programu, Muzeum smyslů. Muzeum nebylo příliš velké a tak jsme se k některým oblíbeným exponátům vraceli. Mezi ně patřil svítící a točící se barevný tunel, který váš mozek donutil přitisknout se na stěnu tunelu. Tuto, dalo by se říci, atrakci nejvíce okouzlil paní prof. Hořenkovou, která vypadala, že již nevyjde. To ale musela, protože na ni čekal ještě souboj ve hře Janga (pro neznalce jde o věž z kostek, které se vyndávají a přidávají na vrchol věže). Hra vypadala velmi napínavě a i přes veškerou snahu se věž zřítila právě na paní prof. Hořenkovou.

Pátek

Ráno jsme se sbalili a opět vyrazili do Holešoviček, kde na nás čekaly různé interaktivní pokusy ve skupinách a mohli jsme si třeba ověřit setrvačnost nebo závislost amplitudy na hmotnosti tělesa. Doslova jsme si mohli šáhnout na fyziku a pokusy byly moc zajímavé. V další místnosti se odehrávaly pokusy s Vernierem, do kterých jsme se mohli zapojit svým odhadem a vykreslením grafu. Šlo o zdánlivě banální situace, ale dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a nových informací.

Pár slov na závěr, exkurze byla velmi nabitá až vyčerpávající a zároveň krásná. Viděli jsme, co vše se dá studovat. Kdo si nebyl jistý svým studiem se ujistil. Velké poděkování si zaslouží náš doprovod, že zvládl uhlídat všech 33 lidí a do toho na nás byli moc milí. Věřím, že si příští ročníky užijí svůj matfyzácký výlet tak jako my.

Eva Žurková, 7. A

Exkurze se uskutečnila v rámci projektu OKAPII.