Čtyři dny nabité pestrým programem spojujícím zážitek s poznáním – takto by bylo možno shrnout exkurzi 2.D. „V Českých Budějovicích by chtěl žít každý.“ Možná proto jsme je zvolili jako výchozí bod našich výletů, cestou jsme však s modrou vestou zjistili, jak se vaří pivo a že k tomu je zapotřebí nejen chmel. Také jsme vypátrali, kam se odstěhoval legendární Hliník, to vše v Humpolci. Další zastávkou před příjezdem do Českých Budějovic byl Jindřichův Hradec.
Druhý den nás čekala túra na Plechý, odkud jsme měli jižní Čechy jako na dlani. Chladné počasí, zbytky prvního sněhu a rampouchy nás od úmyslu zdolat vrchol vyšší, než je beskydská Lysá hora, rozhodně nemohly odradit. Kdo má mapu, ten se jistě neztratí, po zelené tam i zpátky. Ale co když chce jít někdo vlastní cestou? To pak musí najít způsob, jak se vrátit ke svým, ale když se chce, tak to jde. Na nedostatek turistů si Český Krumlov, naše další zastávka na cestách, nemůže stěžovat, naše snaha konkurovat návštěvníkům z Japonska či Korey však byla marná. Unaveni a vyčerpáni třiceti šesti tisíci kroky jsme se vrátili, abychom načerpali síly na další den.
Novou energií nabiti jsme vyrazili třetího dne do Temelína, abychom alespoň v náznaku nahlédli do tajemství štěpení jádra. Krátká odpočinková procházka Borkovickými blaty potěšila ty, kdo mají rádi přírodu nejen před sebou, ale i na talíři. Pak už nám nic nebránilo vyrazit za novým hlubokým zážitkem na Hlubokou. A komu není po chuti novogotický styl, mohl v Holašovicích obdivovat komplex obytných domů a sýpek se štukovým dekorem v duchu selského baroka.
Čtvrtý den tu určitě nebyl do počtu. Dvě skvělé průvodkyně ve Schwarzenberské hrobce v Domaníně nás svým zasvěceným výkladem rozhodně upoutaly. Už to vypadalo, že obejdeme i celý Svět, ale nakonec jsme jej měli jen u svých nohou. Třeboňské a telčské náměstí už byly jen takovou tečkou za tím naším příběhem.
O skvělou atmosféru se starali studenti 2.D, z kterých se za mikrofonem během cesty autobusem stávali téměř profesionální průvodci svým profesorům Krchňákovi, Kubečkovi a Hudecové. Za všechny fotografie patří veliký dík Vojtovi Kuchařovi, který vzácné chvíle svěřil svému fotoaparátu i cloudu.
Wichterlovo gymnázium je příspěvkovou organizací zřizovanou Moravskoslezským krajem
