Dne 27. 10. 2013 to bylo přesně 100 let od narození vědce a vynálezce Otty Wichterleho. V tomto článku bych Vás rád seznámil s životem a dílem tohoto úžasného člověka, jehož jméno nese naše gymnázium.

O. Wichterle, zdroj: wikimedia.org

Mládí

Syn Otto se manželům Wichterlovým narodil 27. 10. 1913 v Prostějově. Jeho otec, Karel Wichterle, byl podnikatel a spolumajitel strojírenského podniku WIKOV. Jeho matka, Pravoslava Wichterlová (rozená Podivínská), pocházela z bohaté rodiny Jana Podivínského. Měl dva sourozence, sestru Hanu a bratra Jana, byl nejmladší dítě v rodině.

V 6 letech se málem utopil v močůvce, což vyvolalo horečky, které se opakovaly celých několik měsíců. V té době mu rodinný lékař předpovídal maximálně rok života. Když uplynul rok, horečky ustupovaly a za Ottou začala docházet místní učitelka Vlková. Po dobu dvou let s ním a jeho bratrem probírala učivo obecné školy. Toho roku (1921) byl už natolik zdráv, že mohl nastoupit do školy. Nastoupil do obecné školy na Kollárce, kde byl po přezkoušení ředitelem zařazen do 5. třídy.

Po dokončení páté třídy šel na Státní gymnázium v Prostějově. Měl to dost těžké, byl nejmladší ve třídě (bylo mu devět, ostatním většinou jedenáct) a moc kamarádů neměl. Jeho situace se zlepšila v tercii, když začal hrát tenis v juniorském mužstvu, což se neblaze projevilo na jeho prospěchu. Do oktávy se vzpamatoval a odmaturoval s vyznamenáním.

Nebyl úplně rozhodnut, kam by chtěl jít na vysokou školu, ale byl si jist, že chce obor, ve kterém by uplatnil svůj zájem o matematiku. Původně si vybral strojírenství, ale jeden z jeho kamarádů ho přemluvil ke studiu chemie. Na podzim roku 1931 začal studium na fakultě Chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze u profesora Emila Votočka. Na univerzitě pracoval až do uzavření vysokých škol v listopadu 1939.

Po listopadu 1939 pracoval u Tomáše Bati ve Zlíně, kde se začal zabývat výzkumem polyamidového vlákna, které by bylo možné zpracovávat na přízi. V roce 1941 bylo utkáno 1. oblečení z nového materiálu – silonu. V této době vznikly také oblíbené dámské punčochy – silonky.

Krátce po konci války – v červnu 1948 se vrací do Prahy na univerzitu, kde začíná v improvizovaných podmínkách (ČVUT nebyla v dobrém stavu) přednášet a psát návody k preparativním pracím. Přednášel až do roku 31. 8. 1958, kdy byl propuštěn (na pozici rektora byl dosazen Vladimír Maděra, který prováděl politické čistky na univerzitě). Komunisti měli Wichterleho za nepřítele, mimo jiné proto, že studenty hodnotil především na základě testů, které se na rozdíl od zkoušení nedaly moc ovlivnit (tehdejší profesoři zvýhodňovali studenty, jejichž členové rodiny byli v KSČ, Wichterle nikoliv, což vedlo k množství konfliktů).

Zanedlouho po vyhazovu získává práci v Laboratoři makromolekulárních látek ČSAV, 4. prosince se stává ředitelem. Později vzniká Ústav makromolekulární chemie a Wichterle je jeho ředitelem. Zde se věnuje mimo jiné i vývoji měkkých kontaktních čoček. Nápad na měkké kontaktní čočky pochází už z roku 1952, když jel vlakem z Olomouce do Prahy. Tímto nápadem se zabývá především doma a na Štědrý den roku 1961 vyrobil první čočkostroj ze stavebnice Merkur. Tento objev “obletěl svět” a 12. 3. 1965 prodává licenci na výrobu Martinu Pollakovi a Jeromu Feldmanovi z USA. V roce 1968 se stává jedním z iniciátorů výzvy Dva tisíce slov, což mu přineslo mnoho problémů, neustálou přítomnost agentů KSČ a 21. 12. 1969 sesazení z funkce ředitele na řadového zaměstnance.

V lednu 1969 usedá Sněmovny národů Federálního shromáždění jako nestraník. Cítil se být pouze vědec, odmítal poslanecký plat a koncem roku rezignuje, důvodem byl jeho nesouhlas s prodloužením mandátu (poslanci si odhlasovali svoje prodloužení ve funkci).

V 70. a 80. letech probíhaly v USA spory o Wichterlovy patenty. Otto byl jakožto hlavní svědek předvolán k federálnímu soudu. Nakonec dostal povolení a před soudem vypovídá a v několika dnech vyvrací veškeré pochybnosti o platnosti patentů. V únoru 1982 soud vydává rozsudek potvrzující platnost Wichterlových patentů v USA a ostatních zemích.

V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd, na této pozici setrvává až do roku 1993. Téhož roku získává čestný titul Doctor honoris causa, udělený Karlovou univerzitou, jeho celé jméno je Prof. Ing. RTDr. Otto Wichterle, DrSc., Dr.h.c . Téhož roku je po něm pojmenován asteroid 3899 Wichterle, což považoval za nesmírnou čest. Otto umírá 18. srpna 1998 na své chatě ve Stražisku.