Kresba podezřelého individua. Zvláštní název. Úctyhodný počet stran již od pohledu. Jméno Miroslava Žambocha – a hned je vše jasné!
Ač mě knihy tohoto spisovatele, které jsem přečetla doposud, výrazněji nezaujaly, rozhodla jsem se mu dát ještě jednu šanci. A kniha Drsný spasitel mě přinutila si na něj trochu poupravit názor.

Téměř čtyřsetstránkový román spisovatele jisté odrůdy fantasy/sci-fi literatury vydaný roku 2007 vás na první pohled zaujme jak značnou tloušťkou, tak i již zmíněnou kresbou zvláštně vyhlížející „osoby“ s podivným okem a velkou pistolí. Někoho takového by člověk asi nechtěl potkat večer v temné uličce…

Miroslav Žamboch je navíc moravský rodák, což se v Drsném spasiteli projeví – většina děje se odehrává blíže k východní hranici naší republiky než je u většiny knih vůbec lokalizovaných v Česku obvyklé. Jistou dobu dokonce hlavní hrdina tráví přímo v Ostravě, která je sice v postapokalyptickém světě, pod vrstvami sněhu a ledu a v teplotách tradičně přisuzovaných spíše Sibiři, mírně pozměněná, ale toto město zjevně přežije všechno a občas se s hlavním hrdinou (jehož jméno nebudu prozrazovat, protože jde o jednu z největších záhad knihy) podíváme i na reálná místa. Třeba popis porubské Fakultní nemocnice jako líhně zla je zvláště zajímavý.

Příběh má logickou posloupnost a připadal mi lehce čitelný – čtenář je vržen do postapokalyptického světa, kde individuum beze jména a bez paměti, ze kterého se vyklube (mně osobně sympatická) hlavní postava, cestuje ve snaze poznat svou minulost ve společnosti kulovnice Margaret, granátometu Greysona a dalších smrtonosných „přátel“. Jak je zavedenou tradicí této odnože fantastické literatury, dočkáme se krve, vnitřností, odsekaných končetin a dalších částí těl lidí i nelidí (většinou za přispění našeho hlavního hrdiny a jeho chladných ocelových přátel), a jak je další tradicí, v knize Drsný spasitel není nouze ani o překvapivé zvraty. Děj ubíhá a čtyři sta stran se náhle nezdá tak hodně.

Spolu s hlavním hrdinou si čtenář klade otázku, kým je a hlavně kým byla hlavní postava, zjizvený zabiják s démonickým okem a břitvovitou rukou. Odkud pochází a jak se z něj stalo to, čím je? A jakou má souvislost s největším hrdinou lidské historie, zachráncem lidského světa? A odkdy mechaničtí koně mluví?
A jak je ještě další oblíbenou tradicí autorů tohoto žánru, odpovědí na některé otázky se ani nemusíme dočkat, a když už se jich dočkáme, místo vysvětlení jen vyvolají spoustu otázek nových.

Kromě naporcovaných tělesných částí se setkáme i se spoustou nadpřirozených bytostí vcelku. Démoni, upíři, bohové, poněkolikáté ukřižovaní svatí a další (ne)tvorové, v nichž mnohdy ani nelze poznat, co jsou zač, jsou na postapokalyptické Zemi málem častější než lidé.
A jak se na Zemi dostali a jak získali takovou moc? Odpověď na tuto konkrétní otázku najdete v knize, to vám mohu zaručit. Jen bude možná jiná, než byste kdy čekali.