Poté, co geniální designér počítačových her Matthew Sobol zemře na rakovinu, začnou nevysvětlitelně umírat lidé. I přes jasné důkazy je pro vyšetřovatele téměř nemožné věřit, že by série událostí, která se po otisknutí Sobolova nekrologu spustila, mohla být páchána (nebo lépe řečeno připravena) mrtvým člověkem. Geniální plán se však dá do pohybu a počítačový program „daemon“, který pečlivě naplánovaný projekt řídí, nezná slitování. A navíc, mrtvý člověk ani počítačový program nemůže být chycen a vsazen do vězení.

Mně, jako člověku v počítačích se vyznavšímu pouze na úrovni uživatele, připadal popsaný scénář zcela realistický, ale zajímal by mě názor počítačového experta. Přestože jsem se v popisované technice místy ztrácela, kniha ani trochu nepůsobí jako sci-fi, právě naopak: působí až děsivě reálně. Hlavní zásluhu na tom má pravděpodobně fakt, že daemon, ačkoliv je smrtelně výkonný a přesný, je „jen“ geniálně propacovaným souborem předpřipravených kroků, nikoliv umělou inteligencí.

Důstojník SS na obálce knihy předznamenává fascinující myšlenku převádění počítačových her do reality, což sice není myšlenka nová, ale rozhodně je skvěle popracovaná, stejně jako celý plán. Čtenář se neubrání bezděčnému obdivu k postavě Matthewa Sobola, který zjevně nebyl jen geniálním programátorem, ale také brilantním stratégem a mistrem psychologické manipulace.

Obšírné technické popisy se v příběhu střídají s akčními scénami, a někdy se dokonce prolínají, což čtenáři brání, byť jen na okamžik, polevit v pozornosti. Jako vynikající nápad mi připadalo připojení novinových článků s vyznačenými klíčovými slovy, která spouštěla v dalším textu popsané daemonovy akce.

Kniha je rozdělená na tři části, které od sebe dělí několikaměsíční časové úseky. Osobně to nepovažuji za úplně nejšťastnější, jelikož prodlevy v popisovaném překotném běhu událostí zapříčiňují mírnou zmatečnost děje. Po prvním přečtení jsem ke konci knihy neměla tušení, kdo bojuje proti komu, kdo koho a co podporuje a kdo se koho snaží zabít, případně proč a jakým způsobem. Nejvíce se mi líbila část první, další části a především závěr mi připadaly poněkud odbyté. Dokážu si představit, že spisovatelé se otevřenými konci sadisticky baví, ale mě to z pozice čtenáře dokáže vždy spolehlivě vytočit. Respektuji ovšem spisovatele za to, že tímto způsobem vyvolají alespoň mírně emocionální reakci u těch čtenářů, kterými zkáza, utrpení a smrt (popřípadě hodně zkázy, utrpení a smrti) postav ani nehne.

Až na pár vyjmenovaných detailů je můj dojem z knihy pozitivní. Děj je (až na vynechané časové úseky) plynulý, příběh je originální, chytlavý a do detailů promyšlený.

Pokud se alespoň částečně zajímáte o moderní techniku a tenké rozhraní mezi počítači a lidmi, rozhodně vám doporučuji si tuto knihu přečíst.