Ani ten největší ignorant, který v Ostravě žije, si nemohl nevšimnout šumu kolem Nové Karoliny. Už její výstavba způsobila poprask, nemluvě o slavnostním otevírání. Letáky a billboardy zaplavily město i přilehlé oblasti, aby všichni věděli, že 22. 3. 12 se ony podivné kostky zpřístupní veřejnosti.

Už méně lidí postřehlo V.I.P. otevírání v předvečer čtvrtka. Lístky nebyly běžně k dostátí a veřejnosti tato akce přístupná nebyla, ovšem co bychom to byly za redaktorky, kdyby se nám nepovedlo na tak důležitou akci proniknout.

Nutno podotknout, že soutěžení o lístek bylo docela úmorné. Sama jsem se divila, že mezi tolika soutěžícími jsme byly vybrány.

Na pozvánce stál čas 18:30, a ačkoliv jsme vyrazily s dostatečným předstihem, nepodařilo se nám v koloně aut dojet včas. Nicméně problém se nekonal a pouze jsme dorazily do areálu již zaplněného bavícími se lidmi. U vstupu čekaly hostesky s welcome drinkem a  z červeného koberce se usmívaly modelky. Čas do zahájení programu jsme efektivně strávily letmým průzkumem obchodů ve všech třech patrech. Pozornost jsem také věnovala pozoruhodnému designu interiéru. Zvenčí Karolina zrovna pozitivní ohlasy nesklízí, ale vevnitř skutečně boduje.

Již zmiňovaný červený koberec nás velmi překvapil, já osobně jsem příliš nečekala ani vymóděné modelky, které se nestačily otáčet. Fotografové měli plné ruce práce (především tedy v druhé části večera), aby zachytili co nejimpozantnější a nejzajímavější snímky bavící se smetánky a Karoliny samotné. Za začátku jsem uvítala horlivé hostesky, které se snažili co nejvíce vyhovět všem návštěvníkům, odnášely prázdné sklenice, usmívaly se. Později mi jich začalo být líto. Mě samotnou bolely nohy a představa, že bych měla hopkat celý večer bez zastavení, rozbolela chodidla ještě více.

Po obhlídce terénu jsme zhlédly Moniku Bagárovou, která celou Karolinu rozezvučila svým zpěvem. Ačkoliv se neřadím k jejím velkým stoupencům, vystoupení bylo příjemné a milé úsměvy v zákulisí, kam jsme se také dostaly, u mě tento dojem jen umocnily.

Vzhledem k tomu, že muzika mi po chuti v žádném případě nebyla, dovolím si trochu kritiky. Monika Bagárová a její příjemný hlas neztvárnil nic jiného než snadno přehlédnutelnou kulisu během nakupování. Vokální uskupení, které se pokoušelo o napodobení světoznámého hitu skupiny Queen Bohemian Rhapsody mě doslova vyděsilo k smrti! A co teprve když se pokoušeli zazpívat Prodigy! Hlavní hvězdu večera jsem nepoznala ani v okamžiku, kdy se objevila na podiu, obličej pro mne neznámý, z představení jsem pochytila jen kousky refrénu. Karolino, tohle jste mohli zařídit lépe.

Já kritizuji, ale byli lidé, kteří si velmi užívali především již zmiňovanou Jameiu, naši neznámou. Taneční kreace (těžko posuzovat zda podnapilých nebo střízlivých) dam dohnaly naši malou společnost k slzám smíchu.

Na nějakou chvíli jsem se od pódia vzdálila, a když jsem přišla, naskytl se mi pohled na všechny klíčové osoby, které u zrodu Fora stály, navlečené do zářivě oranžových skafandrů, které byli k vidění ve filmu Armageddon.

Po sérii proslovů nás moderátorská dvojice, Ondřej Brzobohatý a Tereza Kostková, seznámila s dalším bodem programu, tím byla poněkud kontroverzní přehlídka inspirovaná kostýmy Theodora Pišťeka pro seriál Návštěvníci nebo film Duna. Musím říct, že nejsem kvalifikovaný módní kritik, ovšem obdivovala jsem všechny modelky a modely, kteří se do těchto atrap nechali navléknout, poněvadž vypadali dost kuriózně. U některých modelů jsem se nemohla zbavit dojmu, že vidím lustr z obchodního řetězce IKEA navlečený kolem pasu dámy, která musí mít svou práci evidentně hodně ráda.

Já osobně jsem si nevšimla podobnosti kostýmů ani se seriálem Návštěvníci, ani s filmem Duna, holt některé myšlenkové pochody jsou nad mé chápání.

Na různých místech byly po celé budově rozmístěny stoly obtěžkané jídlem, nad kterým se skutečně tajil dech, bojím se pomyslet, kolik hodin strávili aranžéři vytvářením spirálovitých oblouků z cukrovinek, miniaturních zahrádek v mističkách s omáčkami a paštikami, kolik práce daly duhové hory z ovoce, které bylo k mání k namáčení v několikametrových čokoládových fontánách. Ovšem hostesky byly neoblomné a každý se mohl skutečně jen kochat pohledem, dokud nebyl přerušen program. Ovšem jakmile se rozsvítila světla, snad každý šel vyzkoušet, zda jsou všechny ty pokrmy tak chutné, jak vypadají. Desítky kuchařů se začaly otáčet.

Krmili jste někdy divou zvěř? Ne? Věřte mi, že já sama jsem měla co dělat, abych se nevrhla na jeden ze stolů. S vypětím všech sil jsem si pomalu došla pro talíř a nakládala si malé porce, nechtěla jsem vypadat “nenažraně”. V okamžiku, kdy jsem se ale ohlédla na ostatní návštěvníky, veškerá upejpavost mě přešla. Proč se taky omezovat?! Má sněhobílá košile zůstala díky bohu čistá, nenesla stopy večerního jídelníčku. Tím se má spoluredaktorka Kateřina Krestová pochlubit nemůže. Kdo by ale nechtěl upadnout do fontány s čokoládou?! Samozřejmě přeháním, dvě nebo tři kapičky výtečné horké čokolády jistě nepřistály jen na jejím oděvu.

Já jsem na své favority ještě stále čekala. A také jsem se dočkala. Skupina Nightwork mě opravdu potěšila, pohled na Vojtu Dyka nebyl k zahození.

Na druhé straně, když jsme později po vystoupení s kluky sdílely výtah (nutno říct, že jen s částí kapely) nevoněli zrovna po kytičkách a se svým provedením vlastních skladeb se na podobnou akci dle mého názoru příliš nehodili.

Bohužel, čas plynul a já už stihla jen v rychlosti navštívit Cinema City a vyzkoušet, jestli je tamní popcorn skutečně roven tomu v Cinestaru. Výsledek? To ukáže až čas.

Uvidíme. Tak bych shrnula svůj názor na Forum Nová Karolina. Pěji tady ódy na její počest, ovšem to se týkalo této výjimečné události. Uspěje Karolina v konkurenčním boji? Ustanou šířící se protesty v čele se sloganem „Nová Fukušima“? Svůj názor na nákupní střediska v našem městě jsem již vyjádřila v článku Ostrava – Evropské hlavní město konzumu?. Těžko předpovídat, jen za sebe můžu říct, že nejsem entuziastou, ale Karolina pro mě je lákavá. Nejlepší obrázek si vytvoříte návštěvou.

Ve srovnání s ostatními obchodními centry v Ostravě musíme uznat, vysoce převyšuje i oblíbený Shopping park. Co ale vidíme teď, nemusí brzo být. Nicméně, nemalujme čerta na zeď, nehrajme si na svatoušky, jednou se tam každý z nás podívat půjde!

Spoluautorkou článku je Tereza Bůžková.