The hot zone (www.wikipedia.org)

Poslední dobou mě stíhá nemilý fenomén jménem nedostatek času. Na úkor toho strádá má velká záliba, mám na mysli četbu. Naštěstí se pár chvil našlo a já se mohla pustit do knihy, která mě už dávno lákala. Skutečně stačila jenom chvíle, Zákeřná Ebola se nedá přečíst jinak než jedním dechem.

Autorem je Richard Preston. Pan Preston vystudoval přírodní vědy na Princetonské univerzitě. Nejprve začal publikovat odborné články v deníku New Yorker, později se specializoval na cyklus s názvem Crisis in the Hot Zone. Ten se setkal s takovým ohlasem, že byl rozšířen na jednu z nejlépe hodnocených knih jménem Zákeřná Ebola (v originále The Hot Zone).

Hned na začátku najdeme pár slov autora, která se obvykle vztahují k poděkování či srdceryvným důvodům, proč kniha vlastně vznikla, jenže tato předmluva je docela jiná. Autor v ní upozorňuje na to, že kniha je pouze vyprávěním faktů. Krom několika jmen jsou zachovány původní názvy a skutečnosti nejsou nikterak zkreslené.

Kniha je rozdělena na čtyři části podle časového sledu událostí. Při každé další části se tají dech čím dál více. Hrůzy, kterou jsou popsány v předchozích kapitolách, jako by se snad už nemohly stupňovat, ale opak je pravdou. Na opravdovosti také přidávají zrekonstruované dialogy a úryvky deníků.

Část první popisuje příběh obyčejných obyvatel afrického kontinentu. Na začátku se seznámíme s prvními oběťmi virové nákazy. O Ebole ale ještě řeč není, na řadu přichází teprve Marburg, její takřka milosrdný bratránek. Paralelně se zrodem katastrofy je představeno také vedení Odborného ústavu americké armády pro infekční choroby, které v celém ději sehrává klíčovou roli. Africké vesnice vymírají a záhadná smrt se objevuje i ve velkoměstech, na scénu přichází Ebola se všemi svými kmeny a mutacemi.

V druhé části si na minutku odpočineme od drastických scén praskání překrvených vnitřností, jež jsou neklamným symptomem Eboly či Marburgu. Příběh nás zavede do opičince nedaleko Washingtonu, konkrétně do luxusního satelitního městečka Prestonu, kde se v karanténě přechovávají primáti, kteří jsou určeni pro výzkum. Správce zařízení začne po určité době sledovat u opic z Filipín zvláštní příznaky a nevysvětlitelný úhyn. Poté, co se záhadný virus začne šířit přes celý areál, je osloven USAMRIID (Odborný ústav americké armády pro infekční choroby). Specialisté v čele s doktorkou Jaaxovou provedou testy na různé nemoci a výsledek je fatální. Jedná se o novou mutaci Eboly, viru se 100% úmrtností. A tak blízko velkoměsta jako Washington!

Třetí část je jako vystřižená z akčního filmu, s tím rozdílem, že nikdo nemusí přikrášlovat scénář, situace je hrůzná i bez toho. Objekt opičince je neprodyšně uzavřen a nastává likvidace všech organismů, které se v budově vyskytují. Jedná se o 500 živořících opic, ve kterých klíčí dosud neprozkoumaný kmen Eboly. Jednotka z USAMRIID je nucena použít bezpečnostní opatření nejvyššího kalibru. Jedná se o neprodyšné skafandry, futuristické vybavení… a také o naprostou diskrétnost. Veřejnost se nesmí nic dozvědět. Ačkoliv všichni vojáci jsou smíření s tím, že zahráváním si s Ebolou se vystavují smrti, operace se podaří a nikdo není nakažen.

Nebezpečí zmiňovaných afér je zažehnáno, ale sám Preston velmi často poukazuje na to, že za léta výzkumu se vědcům nepodařilo zjistit, odkud Ebola pochází, co je jejím rezervoárem. Nevíme, co číhá v pralesích kolem hory Moun Elgon, kde se poprvé vyskytla nákaza, stále dochází k úmrtím. Vyprávění izolace opičince zní dost nevěrohodně, o to je děsivější, když si člověk ověří, že k danému problému skutečně došlo.

Jak jsem zmínila již na začátku, Zákeřnou Ebolu nejde přečíst jinak než jedním dechem. Nejsem fanoušek morbidních hororů, ale objektivní, skoro lékařský popis člověka svíjejícího se v agónii, jenž se snaží zvrátit vlastní vnitřnosti, které se za pár dní působení viru přeměnili na černou krev obsahující triliony patogenů, nejde přehlédnout s netečností. Člověka zamrazí po přečtení těchto řádek. Nechutné, pohoršující a především realistické. Ovšem přidejte k tomu pocit, že i když knihu odložíte, tento děj se odehrává znovu a znovu, možná právě teď.

Manželé Jaaxovi, kteří vedli zásah v opičinci v Restonu.