V pátek druhého prosince okolo půl sedmé ráno náš vlak míjí hranice Ostravy a nabírá směr Brno, kde se uskuteční vyhlášení pátého ročníku soutěže o nejlepší školní časopis roku. Do finálového kola postoupil také náš školní časopis Glossarium, který byl zastoupen v čele paní profesorkou Koutnou a redaktory časopisu Vendulou Kotyzovou, Kateřinou Krestovou a Ondřejem Machem. Rychlík byl poloprázdný a my jsme v kupé měli místo a čas přečíst si harmonogram celé soutěže a domluvit si účast na workshopech, které na denním programu nemohly chybět.

Brzdy našeho vlaku zaskřípaly a my jsme postupně vystupovali na brněnské nádraží. V trafice jsme si koupili jízdenky a čekali na tramvaj. Už na zastávce bylo jasné, že účast bude vysoká. Byli jsme trochu znepokojeni konkurencí, která byla opravdu velká, na druhou stranu jsme byli rádi, že nás ostatní soutěžící dovedou až ke škole, kterou bychom sami možná dlouho hledali. Ještě než jsme vystoupili z tramvaje, podstoupili jsme kontrolu jízdenek. Poté jsme následovali skupinky studentů s dozorem a doufali jsme, že nás dovedou k cíli.

Ve škole jsme si odložili kabáty a odebrali se do prvního patra, kde jsme si mohli prohlédnout ukázky časopisů všech přihlášených škol. Když jsme prošli výstavu časopisů tam a zpět, byl už čas odebrat se do místnosti, kde jsme byli podrobněji seznámeni s průběhem celé akce. Po úvodní schůzce se redaktoři několika desítek časopisů podle zájmu účastnili jednotlivých workshopů. Na své si přišli také profesoři, pro které byl připraven společný pedagogický workshop, kde si mohli vyměnit své zkušenosti se školními časopisy.

Workshopy nám přišly velmi zajímavé, proto vám blíže popíšeme ty, kterých jsme se zúčastnili.

Téma workshopu: Život žurnalisty

Autor: Kateřina Krestová

Z velkého sálu jsme se přesunuli podle pokynů do zádní části místnosti, nevědouce, co se bude dít. Než jsme se nadáli, z rozlehlého prostoru se staly tři uzavřené kóje velikosti menší třídy. Krátce po tom, co jsme se usadili v té třetí z nich, přišel Tomáš Svoboda a pan Pošvář.

 

Workshop byl koncipován tak, že nejdříve pánové spustili výklad a potom jsme měli prostor pro všetečné otázky. Hned na začátku jsme byli dotazováni, kdo z nás se hodlá do budoucna věnovat žurnalistice, a k překvapení pořadatelů se zvedla valná většina rukou.

 

Nejdříve mluvil pan Svoboda z Brněnského Deníku. Věcně shrnul život osoby, jež zasvětila svůj život žurnalistice. Hned na začátku projevu jsme byli informováni, že pisatelství je práce neskutečně náročná jak časově, tak co se pracovní náplně týká. Jeho kariéra začala klasicky, po studiích zkoušel různé typy specializace. Později se usadil právě v Deníku, kde píše do sportovní rubriky a podle vlastních slov se v tomto náročném povolání našel.

 

Jako druhý se ujal slova Jiří Pošvář. Jeho výklad byl zaměřen především na úlohu tiskového mluvčího. Popsal nám svou pracovní náplň, která spočívá z převážně většiny v jednáních, jako jsou například tiskové konference. Také jsme byli seznámeni se základními principy práce pro Českou tiskovou kancelář.

 

Oba žurnalisté byli milí a skutečně plní ochoty. Po více než hodině projevu odpovídali na všemožné, mnohdy až osobní otázky bez zaváhání a po skončení časového harmonogramu ještě posečkali se skalními zájemci.

Téma workshopu: Média a propaganda

Autor: Vendula Kotyzová

Mě osobně z pestré nabídky nejvíce zaujal workshop „Média a propaganda“, vedený česko-polským novinářem jménem Darek Jedzok.

Hned na úvod jsme se dozvěděli, že jelikož má vzhledem ke svému původu výhodu interního pohledu do tiskovin českých i polských, může kupříkladu skrze novinové články porovnávat mentalitu obou národů. Hlavní rozdíl je zřejmý: zatímco Polsko je zemí silně katolickou, Česká republika patří k nejateističtějším státům vůbec. Proto se také výrazně liší informace o duchovnu, které se v novinách pravidelně objevují. Zatímco v Polsku se dozvíte, jak kněží zakládají charitativní organizace a konají dobré skutky, v Česku se spíše dočtete o zneužívání ministrantů a dětí nebo o tendencích „hrabat peníze“.

Dalším příkladem této propastné odlišnosti jsou články z návštěvy papeže v Londýně. Zatímco české noviny byly plné papežova kontroverzního proslovu, že „církev musí být radikálnější a ateisté jsou hrozbou dnešnímu světu“, polské plátky se o proslovu málem ani nezmínily a jediná podle nich podstatná informace byla, že když papež projížděl městem, přišla za ním v Londýně žijící Polka a podala mu dítě, které papež políbil a dal jí ho zpět. Asi je to věc subjektivního názoru, ale tento případ si vykládám jako důkaz, že česká média na tom ještě nejsou tak špatně.

Přednáška se dále točila kolem úpravy fotografií: jaká míra editace je přípustná a neškodná a kdy už jde o balamucení lidí a vážný podvod. V této oblasti je často využíván psychologický fakt, že valnou část našeho názoru na daný problém nebo objekt, případně i člověka, tvoří první dojem, který si vytvoříme v prvních třech sekundách, kdy zaznamenáváme ohromné množství informací.

Toho využila třeba televizní stanice Fox, když v zájmu znedůvěryhodnění práce dvou reportérů zobrazila jejich portréty mírně upravené tak, aby vypadali nesympaticky.

I v případě, kdy je člověk s touto možností manipulace obeznámen, nemůže se jí bránit, jelikož propaganda neapeluje na racionální část mozku, nýbrž na tu emotivní.

Fascinujícím jevem je také kognitivní disonance, která lidem narušuje vědomí o nich samotných. Je velmi oblíbená v projevech některých politických aktérů a spočívá v používání pojmů jako „slušní občané“. Posluchač sám sebe samozřejmě za slušného občana považuje, a proto podvědomě tíhne k tomu, co by měl slušný občan podle řečníka dělat nebo co si myslet.

Devadesát minut tohoto workshopu bylo zajímavými informacemi přímo nabito, ovšem myslím, že výše popsané úryvky stačí, abyste si udělali dostatečnou představu nejen o této konkrétní přednášce, ale také o jejím tématu, tedy propagandě.

_________________________________________________________________________________

Po workshopech jsme dostali občerstvení v podobě tradiční bagety a čekali jsme na dlouho očekávané vyhlášení finálového kola soutěže. Soutěžilo se opravdu v mnoha kategoriích, ale jejich drtivá většina se týkala pouze časopisů, které vycházejí v tištěné podobě. Vyhlašování vítězů jednotlivých kategorií bylo velice napínavé, o to napínavější bylo, když komentátor sváděl souboj se svým mikrofonem, který ho po dobu vyhlašování často zrazoval. Náš časopis Glossarium v celkovém zhodnocení obsadil páté místo v kategorii web, ale také první místo v pomyslné kategorii o nejmladší školní časopis, který se probojoval až do finálového kola.

Ihned po vyhlášení pospícháme na vlak, který je podstatně plnější než ráno. Nakonec i my nacházíme poslední místa k sezení. Cestu zpět si s ostatními spolucestujícími velmi užíváme a nestačíme se divit, že náš vlak už za chvíli dorazí do Ostravy.

Konečné umístění v soutěži je pro náš časopis určitě velkým úspěchem. Ujišťujeme vás, že uděláme všechno pro to, abychom příští rok usilovali o ty nejvyšší příčky a aby o nás bylo široko daleko slyšet.