Ivan Magor Jirous /Foto: M. Švehla: Magor a jeho doba/

Sedím ve svém ateliéru na pohovce a pomalu usrkávám korbelové pivo. Užívám si prozatímní svobody, neboť mě přednedávnem pustili. Usuzuju však, že tam zanedlouho pofičím znovu. Nálepka disidenta a „undergrounďáka“ je poslední době stále nebezpečnější. Státní bezpečnost po mně jde jako Angličané po lišce.  Považují mě za spodinu společnosti.  Na jejich vychytralé soudy já ale zvysoka s..u!

Sahám na noční stolek pro nejnovější samizdatové vydání Bondyho Invalidních sourozenců. V knížce si před každou půlnocí musím listovat, lépe se usíná s vědomím, že nejsem sám proti všemocné Straně.

S příchodem Charty se staly represe ještě drsnější než předtím. Zatímco dříve jsem byl terčem domovních prohlídek kvůli „Plastikům“, pak za texty publikované v podzemním časopise Vokno, teď jsem se navíc spřáhl s těmi „ztroskotanci a samozvanci“ z Charty 77.

Pamětní deska v Humpolci – rodišti IMJ

Nemohu ani vyrazit do hospody nebo na nákup, aniž by se mi na paty nelepil nějaký estebák. Možná právě proto trávím spoustu času tady – v ateliéru – odloučen od venkovního života.  Ven prakticky vycházím jen kvůli výslechům a soudním přelíčením. Jediným mým prohřeškem je ale to, že si z nich dělám pr..l. Baví mě je zesměšňovat, bavím mě je sr.t, baví mě je přivádět ke vzteku.

Je to celý můj život. Nasí..t ty povýšené komunistické pohlaváry. I za cenu chladné cely kdesi ve Valdicích a promarněných pár let mi to za to stojí. Mým posláním je bouřky vyvolávat, ne se jich bát! Další bouřku rozpoutám  novou undergroundovou sbírkou básní. Napadá mě krásný název: „Magorovy labutí písně“.

Dopíjím zbytek zlatavého moku a přesouvám se směrem k posteli. Dnes mohu nechat Bondyho odpočívat. Dnes se mi bude usínat dobře.