Gymnázium mi dalo dobré základy…
Jan Láníček maturoval na našem gymnáziu v roce 2000. Vysokoškolské studium historie ukončil o šest let později na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Vyhraněný zájem o osudy Židů v době holocaustu ho zavedl do Velké Británie, konkrétně na universitu v Southamptonu. Její součástí je i Parkerův institut, na kterém náš absolvent získal titul Ph. D. za práci s názvem “The Czechoslovak Government-in-Exile and the Jews during World War 2”. V současnosti působí Jan Láníček na univerzitě v australském Sydney (University of New South Wales).
Na co nejraději vzpomínáte, když jste navštěvoval Wigym?
Možná se to současným studentům bude zdát neuvěřitelné, ale občas mně chytne nostalgie a vzpomínám na těch sedm let co jsem navštěvoval “exil”. Nikdy jsem nebyl nějaký vzorný student, ale myslím si, že mi gymnázium dalo dobré základy, které jsem pak zejména v humanitních oborech využil. Rád vzpomínám na profesorský sbor, ale i na spolužáky… a na to, když mi ještě nebylo dvacet.
Jste ve styku s nějakými spolužáky?
V dnešní době to je jednodušší, protože přes facebook můžeme být v kontaktu i mezi Austrálií a Českou republikou. Vždy když se mi podaří navštívit Ostravu – což je tak jednou za rok – tak zorganizujeme menší sraz. Zatím se nám to daří, uvidíme jak to bude v dalších letech. Naštěstí mi práce umožňuje cestovat do Evropy, snad to tak i zůstane.
Přijedete se osobně podívat na oslavy založení?
Zaplatí mi wigym cestu? Asi ne, že. Tak to bohužel znamená, že se nebudu moct zúčastnit. Pamatuju si, že když jsem byl v kvintě, tak “exil” slavil čtyřicáté výročí, trochu mně děsí, jak ten čas utíká. V každém případě vám přeji úspěšné oslavy a vše nejlepší do dalších šedesáti let.
Nepodělíte se s námi na nějakou svou studentskou lumpárnu, po letech už spolehlivě promlčenou … ?
Já jsem nikdy žádné lumpárny nedělal, to ale asi tvrdí každý, že? Horší to ale bylo, když jsme se dostali do vyšších ročníků. V té době existovaly v blízkosti gymnázia dvě krčmy, které byly velmi lehce dostupné… tuším, že jedna z nich je teď přeměněna na supermarket. Z toho někdy vznikaly poněkud delikátnější situace, ale naštěstí se nikdy nikomu nic nestalo… asi bych to dále nekomentoval.
Co Vás přimělo k návštěvě většiny koncentračních a vyhlazovacích táborů?
Tak nějak tuším, kdo Vás navedl na tuto otázku. Bylo to krátce po maturitě, kdy jsem jel do Polska a navštívil několik bývalých koncentračních a vyhlazovacích táborů – pak jsem si o tom povídal s Vašim profesorem (kterého nebudu jmenoval, ale učí dějepis a češtinu, a organizuje dějepisnou soutěž Šumná Ostrava), který to shledal jako téměř nepochopitelnou formu turistiky. Myslím si, že to u mně byla kombinace toho, že jsem chtěl vidět ta místa ve východním Polsku, kde se člověk jen tak nepodívá, a možná se i snažit pochopit jak vypadala místa, kde se před šedesáti lety (bylo to v roce 2000) udály jedny z nejzrůdnějších zločinů v dějinách. Člověk si pak uvědomí, že to za války z Ostravy nebylo zase až tak daleko. Rozhodně bych ale netvrdil, že jsem navštívil většinu táborů. Podle posledních výzkumů jich mohlo být po celé Evropě až 20,000 nebo i 40,000, tak to asi ani není v lidských silách. V každém případě si prosím nepředstavujte, že v každé volné chvilce se seberu a jedu se podívat na nějaký nový koncentrační tábor, to opravdu ne.
Chtěl byste navštívit nejaký koncentrační tábor po druhé?
Jsou místa, kam bych se chtěl znovu podívat, hlavně kvůli tomu, že vznikají nové památníky na místech bývalých táborů, tak mně jako historika zajímá, jak jsou tato místa připomínána a jak současné vlády chtějí prezentovat dějiny holokaustu. Východní Polsko je v každém případě zajímavá oblast, a určitě bych se tam ještě někdy chtěl podívat.
Co Vám utkvělo v paměti z prvního dne v Austrálii?
To je dobra otázka. Asi každý, kdo cestoval do Austrálie Vám řekne, že si z prvního dne moc nepamatuje, protože byl tak unavený, že se spíše snažil tak nějak přežít. Cesta je opravdu dlouhá a trvá to několik dní, než si člověk zvykne na časový posun. Do Austrálie jsem se přestěhoval během místní zimy, na začátku července, ale i tak mně překvapilo a pořád překvapuje jak ostré tu je slunce – nejen že je horko, ale je tady až nepříjemná jasnost světla a to i v zimě. To byl asi můj první dojem. Až jsem si zvykl na časový posun, tak jsem se samozřejmě hned jel podívat do přístavu a ujistit se, že tam opravdu mají operu, a že vypadá stejně jako ta fotkách. Až přiletěla manželka, tak jsme hned museli jet do zoo a podívat se na klokany, vombaty, koaly a další podobné potvory. Taky, asi jako každý kdo přijede do Austrálie, jsem se každé ráno díval do bot, jestli se mi tam nenastěhoval nějaký ten jedovatý pavouk nebo něco podobného. Je fakt, že těch různých potvor tady je opravdu hodně, ať už jde o pavouky, hady, žraloky nebo krokodýly. Tak to asi byly ty první dojmy. Ale jinak tu je fajn.
Setkáváte se zde s českou komunitou?
Občas jsem byl v kontaktu s konzulátem v Sydney. Pak je tady i dost velká emigrantská komunita, včetně například přeživších holokaustu. Jeden pražský rodák, který jako dítě přežil ghetto v Lodži a pak i Osvětim, vždy chodí do mých hodin na univerzitě a povídá si se studenty.
Dokonce i na naší univerzitě jsou Češi, tak není problém se s někým potkat. Občas slyším češtinu nebo slovenštinu v autobuse. Mladí lidé sem jezdí studovat angličtinu, k čemuž dostávají i částečné pracovní povolení, takže tady můžou nějakou dobu zůstat. Asi si moc nevydělají, ale alespoň jim to pokryje životní náklady, školné a letenky – a můžou nějakou dobu žít v Austrálii.
Jsou zde podobné či rozličné zvyky oproti českým zemím?
Rozdíly jsou. Asi si ani neuvědomujeme jak jsme v ČR ovlivněni německou kulturou a smyslem pro povinnost. Tady jsou všichni strašně lehkovážní – asi to je tím počasím, ale přiznám se, že mně to první rok občas přivádělo až k nepříčetnosti. Na všechno je spousta času, s ničím se nesmí spěchat – ale už jsem si asi zvykl, a není to tak špatné J Na druhou stranu tady platí spousta nařízení a regulací běžného života, na která asi nejsme úplně zvyklí.
Jak jste bydlel v Anglii a Austrálii? Byly zde nějaké zásadní rozdíly?
V Anglii jsem byl jako student, tak jsem většinou bydlel ve sdíleném ubytování. Teď je to trochu jiné. Máme menší byt, asi deset minut od jedněch z nejkrásnějších pláží na světě – tak to asi kompenzuje tu vzdálenost z Evropy. Sydney je hodně drahé a asi se eventuálně budeme muset přestěhovat dále od oceánu, abychom si mohli dovolit větší byt – ale zatím se mi moc nechce. V Anglii jsem taky bydlel u moře, ale byl tam jen takový betonový přístav, tak to bylo trochu jiné. Ještě předtím jsem ale rok bydlel v New Yorku. Pronajímal jsem si malý byt na okraji Harlemu, v dominikánské čtvrti, kde spousta lidí ani neuměla anglicky. Tak to byla zajímavá zkušenost. Líbilo se mi tam, ale na trvalý život by to asi nebylo.
Co si tamější lidé vybaví pod pojmem Česká republika?
To je dobra otázka. Asi moc ne. V obchodech se dá sehnat české pivo, ale jak dalece si to spojují s konkrétní zemí… to nevím. Když učím kurzy o nejnovějších dějinách tak se snažím rozšiřovat povědomí o tom, že ČR existuje, a že jsme se občas objevovali i v důležitých historických okamžicích. Během semestru si studenty vycvičím, takže nakonec poznají ČR nebo Československo i na slepé mapě. Asi mně pak nenávidí, ale co bychom pro slávu ČR v zahraničí neudělali.
Podělil byste se s námi o nějaký typický australský vtip?
Hodně vtipů si hraje se slovními asociacemi nebo s tím, že se slova podobně vyslovují, takže je složité je přeložit. Našel jsem jeden (slušný)… Víte jaký typ hudby mají rádi klokani?
Hip hop. Tak nevím jestli to je vtipné.