Letošní jarní prázdniny jsem strávila v teplých krajích na poměrně netradičním místě  – na Floridě. Přestože jsem ve Spojených státech již několikrát byla,  tento americký poloostrov jsem navštívila poprvé.  Napadlo mě proto posbírat pár zajímavých poznatků o Státech, které jsem během svých cest získala, a nabídnout je čtenářům Glossaria. Samozřejmě jsem vypíchla ty postřehy, které Evropanovi na americké kultuře připadají podivné. Poznatky jsem formulovala s lehkou nadsázkou a prosím čtenáře, aby je brali s rezervou.

• Cukru není nikdy dost – tedy spíš je velká výzva najít cokoliv bez něj. Nízkotučné jogurty s kily nesmyslných sacharidů se tak naprosto míjejí svým účelem. A sladké pečivo se sladkou náplní a přeslazenou polevou? Normální zákusek.
• Ledu není taky nikdy dost – v supermarketu se dokonce dají koupit obrovské plastové pytle plné kostiček. A u objednaných studených nápojů tvoří ledové kry většinu sklenice.
• Všechno se dá koupit v mnohonásobně větším množství, než by byl normální člověk schopný spotřebovat. Protože – kdo by se neobešel bez balíčků s 12 muffiny, asi 50 kousky sušenek Oreo nebo několika litrů Coca-Coly?
• Jenom tady jsou schopni považovat za normální sladko-slanou chuť. Sladká houska (většinou velmi vzdálená českému skvělému pečivu) se slaným máslem, solený karamel, slané burákové máslo s čokoládou… z toho mám opravdu lehce smíšené pocity…
• Je nespíš důvod, proč se některé místní cukrovinky neprodávají v Evropě. Protože u nás by je nikdo nejspíš „nežral“.
• Mezi velkou částí americké populace si budete připadat téměř anorekticky.
• V nesnesitelných vedrech můžete bez problému umrznout. V přechodu do interiéru se totiž díky klimatizaci dostáváte do doby ledové.
• Američtí důchodci na dovolené jsou velmi přátelští. Dokonce se vás s úsměvem zeptají, „jestli se vám bosýma nohama po těch kamenech chodí dobře“.
• Přílišné množství příbalových informací u léků nejspíš není nutné. Na krabičce je napsané, že je to sirup na kašel, tak přece lidé pochopí, že se to nemá lít do ucha, ne?
• Američané se naopak vyžívají v podrobných upozorněních a instrukcích. Na palmách můžete najít například nápis typu: „Pozor, padající kokosy“. A když si objednáte horké kafe, na kelímku naleznete opravdu překvapivé upozornění: „Pozor, velmi horké“.
• Vynalezli zde spoustu přístrojů a vychytávek, aby nemuseli hnout více než prstem. Tzv. Drive Thru  obchody, kde si můžete koupit jídlo či pití přímo z auta, zde nejsou vůbec neobvyklé. A setkala jsem se i s přístrojem na výrobu palačinek, z kterého vám do minuty po zmáčknutí tlačítka vypadnou hotové čerstvě upečené lívance (jestli toto zjednodušení zanechalo následky na jejich kvalitě, to už je jiná věc).
• Americké veverky jsou velmi přizpůsobivé. Nezaskočí je ani život na palmách.
• Při návštěvě nějakého zajímavého turistického bodu se můžete setkat s tím, že si na fotku s ním vystojíte řadu se spoustou asijských návštěvníků.
• Většina amerických motelů a hotelů vypadá velmi podobně (tzv. american standard), liší se například jen velikostí postelí či stářím televize. Oproti tomu američtí designéři projevují svou kreativitu v provedení sprch, jejichž jediným společným prvkem je většinou jen absence ruční hlavice. Tím pádem si pokaždé při koupání připadáte jako Sherlock Holmes v příběhu, který by se mohl jmenovat něco ve stylu: „Záhada sprchového kohoutku.“
• Pokud byste chtěli pomoct policii s identifikací vozu zločince z USA, radši si “káru” obejděte zezadu. Může se totiž stát, že u některých aut budete registrační značku vepředu hledat marně.
• Na dálnicích cestujete po úplně jiných vzdálenostech. Mnohdy vám může navigace zahlásit oznámení typu: „Po 112 kilometrech odbočte vlevo“.
• Pokud vám to navigace hlásí v kilometrech, můžete mluvit o štěstí.  Většinou se totiž musíte mořit s přepočítáváním z mil. Kratší délky se měří v palcích, stopách a jiných nejasných částech těla. Nechci jim do toho rýpat, ale náš metrický systém mi přijde mnohem přehlednější. A navíc – nijak nediskriminuje lidi podle velikosti končetin.
• Po dobrých restauracích je zde obrovská poptávka. Když je v některé z nich narváno, oznámí vám přibližný čas, jak dlouho budete muset čekat. Do ruky dostanete zařízeníčko, díky kterému vás budou moct přivolat, když se dostanete na řadu (musíte se ovšem pohybovat v blízkém okolí podniku). Opravdu obdivuji trpělivost Američanů, kteří jsou schopni v hladu takto čekat klidně více než hodinu. Zase ale chápu, že při vzrůstající době hladovění se zlepšuje i výsledná chuť objednaných pokrmů.
• Při stravování ve fast-foodech nebo jiných levnějších stravovacích zařízeních a obecně všude se vyprodukuje obrovské množství odpadu – plastové příbory, kelímky, talíře, brčka… Většina je sice z recyklovaných a recyklovatelných materiálů, ale i tak si dám občas radši čaj z klasického hrníčku a zamíchám si ho tradiční kovovou lžičkou.
• Na stěnách některých podniků mě zaujaly obrazy s motivačními citáty typu: „Dokonalost není náhoda, ale výsledek inteligence, tvrdé píle, zkušené práce apod”. Když jsem se pousmála nad tím, že mají američtí zaměstnanci potřebu hlásat takové “obviousní” sebemotivační slogany, okomentoval to můj bratr velmi jednoduše: „No a vidíš, jak jim to tady hezky funguje.“
• Není náhodou, že těchto bodů jsem sepsala právě 21. Toto je v USA magická hranice dospělosti, přes kterou opravdu „nejede vlak“. Pokud jste tento věk nepřesáhli, nepustí vás navečer ani do baru s konzumací alkoholických nápojů a i po čtyřicítce po vás můžou při koupi alkoholu chtít ID.

Musím však uznat, že ve spoustě ohledů mě Státy překvapily velmi příjemně. Vůbec by neuškodilo, kdyby se Češi lecčemu z tohoto přiučili.

• Všude se dočkáte velmi příjemného přivítání a „Jak se máte“ se zde považuje za standardní součást pozdravu.
• Američané jsou většinou velmi nápomocní. Udělají vše, co je v jejich silách, aby vám vyhověli, když potřebujete pomoct. A obsluha v restauraci se vás přijde během jídla několikrát zeptat, jestli jste se vším spokojení (což nemusí vždy souviset s výší dýška, které od vás budou při placení očekávat).
• Když do někoho náhodou vrazíte, nedočkáte se vzteklé nadávky. Mnohdy se na vás usmějí a někdy se dokonce omluví, že to byla jejich chyba, a starají se, jestli jste náhodou nepřišli při srážce k úrazu.
• Zaměstnanci v obchodech i náhodní kolemjdoucí s vámi rádi zabřednou hovor na libovolné téma.
• Cesty v USA jsou velmi dobře značené a přehledné. Také se zde nemusíte obávat velkého množství výmolů nebo dopravních nehod.
• I ulice velkých měst jsou pokud možno kolmé, přehledně očíslované a lehce se v nich zorientujete.
• Řidiči jsou velmi tolerantní a téměř vždy vás na přechodu pustí, když chcete přejít.
• Dodržování pravidel a předpisů je zde považováno za naprosto samozřejmé, jejich porušování není bráno jako ctnost a nikdo se o to zpravidla ani nepokouší. A pokud nějakou svou věc někde náhodou necháte, většinou ji tam po chvíli bez dozoru také najdete.
• Toalety v USA nebývají placené a všude je jich dostatek.
• Je obvyklé, že dostanete v restauraci automaticky sklenici vody k jídlu zcela zdarma.
• Všeho je tu obrovský výběr a nikde jsem se nesetkala s tak velkým množstvím nápaditých věcí jako v Americe.

O každé zemi se šíří velké množství fám, předsudků a klišé. Když se však ocitnete přímo na místě, mnohdy zjistíte, že skutečnost může být nakonec úplně jiná. Až cestování po cizích zemích umožňuje si vše takzvaně „osahat“ a utvořit si na rozdílné kultury vlastní názor. Proto vřele doporučuji, kdykoliv budete mít příležitost, vydejte se za hranice svého domova a na vlastní kůži si ověřte, jestli je pravda vše, co se povídá. Nakonec, i můj názor může být zkreslený a nemusí zcela přesně odrážet realitu.