Knihy opět pařily na Černé louce. Již po páté zde přijely pod dohledem rodičů, pod jejichž záštitou to mohly pořádně rozjet. Je krásné, že se lidé stále zajímají o knihy a nevnímají je jako přežitek, který je třeba trpět. Tyto knižní dýchánky snahu o propagaci knih podporují. Rozhodli jsme se na tuto událost nabídnout dvojí pohled.

Kurzívou glosovala Antonie Nováková.

Ostravský knižní veletrh 2015; FOTO: Autor

Pátý ročník letošního Ostravského knižního veletrhu proběhl během tří dnů, tedy 6.–8.3.2015 v areálu Výstaviště Černá louka Ostrava. Po zakoupení vstupenky návštěvníci prošli vstupní halou, kde toho bohužel k vidění moc nebylo. Dále vystoupili po schodech do horního patra, v levém křídle tam prezentovala své knihy široká paleta vystavovatelů – známá nakladatelství Academia, Host, Portál, Kosmas a mnoho dalších. V neposlední řadě patřily mezi vystavovatele také nakladatelství patřící univerzitám – Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, či nám blízká Ostravská univerzita. Zvláště mě zaujala mi osobně méně známá nakladatelství, ze kterých uvedu Druhé Město. Jedná se o nakladatelství založené roku 2006, jeho vlastníkem je spisovatel Martin Reiner. Druhé Město zastupuje kupříkladu tvorbu Michala Viewegha nebo Ireny Douskové.

Veletrhu jsem se letos původně neměla v plánu účastnit. Navštívila jsem jej loni a řekla jsem si, že můžu porovnat a třeba i poopravit svůj dojem zklamání. Je pravda, že několik zajímavých nakladatelství se zde našlo. Já osobně z přítomných tíhnu například k již zmíněnému Hostu nebo třeba k Fantom Printu, které vydává především fantasy knihy. Ačkoliv to přímo není můj šálek kávy, vždy u něj najdu něco zajímavého. Pro příklad knížka, kterou jsem si odtamtud odnesla. A to za pouhých 20 Kč!

Nebylo to jen o prodeji a prezentaci knih, ale byl zde také bohatý doprovodný program. Nutno zmínit množství přednášek, i když můj první dojem z těchto prezentací nebyl nejlepší. Po desítkách minut procházení mezi jednotlivými knižními stánky jsem s nadšením objevil židle (ovšem již jsem si nevšiml, kdo sedí a mluví na podiu). Projev staršího muže z nakladatelství Zoner Press, který mluvil o fotografování, mě zcela vůbec nenadchl, byl jsem v rámci zachování dekora nucen odejít pryč, a to do pravého křídla horního patra. Tam již ale nebylo po knihách ani vidu… ale slechu nejspíše ano. Cestovní kanceláře. Nabídky. Zájezdy. Slovensko. Maďarsko. Česko. Dokonce i Chorvatsko, aneb tohle všecko. Následně jsem se vrátil zpět k židličkám. Tentokrát to byla krátká beseda o eposu Kalevala za nepřítomnosti finského hosta (místo něj mluvila paní, která měla původně jen překládat).

Program jsem se letos rozhodla ignorovat. Po loňské půl hodině netrpělivého čekání, že přijde něco zajímavého, jsem to nehodlala opět absolvovat. Stejně mě ani v programu, který jsem si četla o týden dříve, nic nezaujalo. Vlastně ano, naproti byla výstava Cestování a region. Nechci žádným způsobem shazovat knižní veletrh, ale tato výstava mi přišla o hodně zajímavější. Byla tam široká škála různých ukázek a soutěží.

Nebyly k dostání pouze knihy, které byly výhradně k prodeji, ale mohli jste si odnést i propagační předměty – záložky, ediční plány, létáčky atd. Pokud se lidé chtěli obrnit proti dusnému vzduchu, který v prostorách vystaviště vládl po boku s královnou Éterovnou, byla možnost do sebe nalít kofein z přítomného stánku nebo si zaskotačit v dětském koutku! Mezi stánky probíhali naši televizní kolegové z televize Pantuška, kteří mě přemluvili, abych s nimi natočil krátký rozhovor (pro jistotu mě z konečné verze vystřihli, ZDE jejich reportáž). Návštěvníci mohli shlédnout i výsledky soutěže o nejlepší básničku pro žáky prvního stupně ZŠ – uchvátné, co dokáží tyto děti vymyslet. To by se mi nejspíš nikdy nepovedlo…

Spousta knih byla slevněna o nějaké ty koruny, což se docela vyplatí. Také zde byly k dostání napříkald křesťanské kalendáře, a to zdarma! Jak mě pokaždé na tuto informaci upozornil pán, který je rozdával, když jsem kolem něj prošla. Což bylo plus minus čtyřikrát! Rozhovoru jsem se nějakým záhadným způsobem vyhnula, což bylo asi jedině dobře. Mám pocit, že by i mě posléze museli vystřihnout.

Letos jsem poprvé, po několika neúspěšných pokusech, tento veletrh navštívil. Možná jsem od toho očekával něco malinko jiného, ale na druhou stranu mě to příjemně překvapilo i v jiných mi netušených ohledech – například nakladatelství Druhé Město určovalo ceny podle toho, jak se jste se na ně usmáli. Dostal jsem cennu vyšší (z možnosti 30 a 40 Kč), asi jsem se dostatečně neusmál. No budiž, můj úsměv přeci nestojí jen 10 Kč!

Akce by se mi i líbila, kdyby toho bylo k vidění více. Možná je moje chyba, že neznám všechna nakladatelství v naší republice. Ale přeci jen, jdete na KNIŽNÍ veletrh s tím, že máte určitý vztah k literatuře. S tím, že uvidíte něco zajímavého a snad alespoň trochu vám známého. Oproti loňskému roku bych jim přidala pár bodů za to, že přidali nějaké to nakladatelství navíc, ale i tak jsem byla a stále jsem lehce zklamána. Pořád jsme přece třetí největší město v republice – nezasloužíme si, sakra, něco lepšího, co se akcí podobného typu týče?