Jak asi většina obyvatel Ostravy a okolí v průběhu minulého víkendu zaregistrovala, na letišti Leoše Janáčka probíhaly již tradičně Dny NATO v Ostravě. Letos se konal jedenáctý ročník této akce a druhý ročník přidružené události Dny vzdušných sil AČR.

Když se ještě chvíli zdržíme u čísel, možná by bylo záhodno zmínit, že byl opět pokořen rekord v počtu návštěvníků. Oproti minulým 185 000 počet lidí, kteří nepohrdli nejlepší militaristickou přehlídkou ve střední Evropě, nápadně vzrostl. Součet za oba dny pořádání události činí 225 000 osob. Ačkoliv čísla působí lehce monstrózně, dá se říct, že se lidé po velké ploše letiště rozptýlili.

Teď už ale k samotnému programu, který byl dle mého názoru organizačně zvládnut mnohem lépe než minulý rok. Nebyla v něm žádná hluchá místa – když jedno letadlo přistávalo, druhé startovalo, nebo se třeba rozjela tanková brigáda. Divák neměl šanci se nudit, naopak, spíše mu mohlo dělat problémy pojmout množství zážitků v tak rychlém sledu. Ne náhodou jsou ostravské Dny NATO největší leteckou branně bezpečnostní show ve střední Evropě.

Na hlavní ploše střídala jedna přehlídka druhou, ovšem ani sebelepší organizací nebylo možné vměstnat všechny ukázky na jedno místo. Návštěvníci si museli vybírat z dynamických ukázek před runwayí a doprovodného programu, který se konal na druhém působišti.

Naneštěstí se mi podařilo dorazit jen jeden den, a to v neděli, ale i tak jsem si dostatečně užila několik akcí skutečně nabitých hodin.

Lotyšský Baltic Bees Jet Team jsme viděli, již když jsme se mezi davy chodců a cyklistů pokoušeli dostat na vyhrazené parkoviště u areálu. Po cestě nebylo možné si nevšimnout, že každý, kdo vlastní byť je kousíček pole, této akce využívá. Podle aut zaparkovaných u kostela v Albrechtičkách jsem získala dojem, že místní farář se této „zlaté horečky“ snad účastní také.

Dle sobotních zpráv jsem se počtu návštěvníků dosti obávala, ale i přes skutečně vydařené počasí se v neděli naštěstí vydalo na letiště lidí o trochu méně, než byl můj pesimistický předpoklad.

Z auta jsme vystoupili, zrovna když nad areálem předváděl vzdušnou akrobacii JAS-39 Gripen. Letoun nejprve předvedl, že umí létat i pomalu, a jeho následné prudké zrychlení vyvolalo vlny hluku přelévající se sem a tam, na které které někteří lidé slabší povahy reagovali rukama křečovitě přitisknutýma k uším ve snaze ochránit své zvukovody.

Nemohla jsem si nevšimnout, že někteří si sluch chrání tak poctivě, že nezapomněli na špunty do uší. Zda mají pěnové válečky účinek, když se vám nad hlavou řítí gripen maximální podzvukovou rychlostí, se mi nepodařilo zjistit.

Aby hluku nebylo málo, následovalo předvádění jízdních vlastností vozidla BVP-2. Zdatyto vlastnosti zahrnují i střelbu nebo byla jen bonusem, to nevím.

Kvůli již zmíněné hlučnosti programu mě dosti překvapilo, když jsem za plotem ohrazujícím letiště zahlédla srnku. Možná byla zvědavá… Nebo hluchá.

Jako na každé akci s podobně hojným množstvím návštěvníků, ani zde nebyly překvapením stánky s občerstvením, které na letišti vyrostly skutečně jakou houby po dešti. Ve VIP části sice jídlo nevypadalo děsivě už od prvního pohledu, ale nic extra to také nebylo.

Kromě sympaticky menšího množství oleje v jídle byla ve VIP částí také sympaticky menší koncentrace lidí. A což bylo nejsympatičtější, mezi těmi lidmi byla o poznání větší koncentrace uniforem. Vojáci, celníci a další strážci pořádku se samozřejmě vyskytovali porůznu v celém areálu a poskytovali tak vítané rozptýlení dámám, které byly již znuděny partnerovým entuziasmem vyvolaným nejen letadly.

A co si budeme namlouvat, jen málokdo by se neotočil za skupinkou uniformovaných Američanů, popřípadě Izraelců. Nám, zvědavcům od přírody, bylo v tomto ohledu opravdu přáno. Hosté byli velmi milí, usměvaví a až překvapivě komunikativní. No řekněte, kolikrát si s vámi přišel popovídat izraelský voják, když jste čekali ve frontě u bombardéru?

Obrovské zklamání nám připravily hlavní hvězdy programu (britští Red Arrows), když účast na poslední chvíli odvolali z důvodu zdravotního stavu jednoho z display pilotů.

Dozvědět se, že Red Arrows se nám neukáží, byla, mírně řečeno, čára přes rozpočet. Díky již několikrát zmíněné organizaci nevznikly prostoje a štafetu převzali Turkové.

Akrobatická skupina Turkish Stars divákům rozčarování alespoň částečně vykompenzovala – neuvěřitelné, gravitaci popírající kreace doprovázené poutavým anglickým komentářem se silným východním přízvukem („Doesn’t it make you dizzii?“).

Vedle toho měli diváci samozřejmě možnost prohlídky letadel, tanků a jiných vozidel zvenku, vybraných i zevnitř. Kolem strojů se hojně vyskytovali vojáci ochotní odpovědět na otázky, zapózovat pro fotku nebo si jen popovídat.

Když jsem se příslušníka 21. základny taktického letectva Čáslav zeptala, proč při tak vysoké frekvenci a výkonnosti letadlové hlavně vystřelí za minutu “pouhých” 160 nábojů, ochotně se dal do vyprávění. Dle počtu informací, které na mě onen člověk vychrlil, si troufám tvrdit, že velmi dobře ví, s čím pracuje.

Dalšími body hlavního programu byly ukázky pilotáže stíhacího letounu MIG-29 a hned poté legendárního vrtulníku Black Hawk. Závěr tvořil seskok specialistů záchranné a výsadkové služby, kteří se chvíli snášeli na padácích k zemi, než byli opět nabráni vrtulníkem Mi-171.

Výsadek byl k vidění již v dopoledních hodinách. Mohli jsme obdivovat velké množství výsadkářů, kteří předvedli bravurní výkon při manévrování s padáky.

Člověka skoro až zamrazí při myšlence, že spousta těch úžasných mírumilovnou akrobacii předvádějících nebo jen neškodně vystavených strojů vyloží prázdné dýmovnice, naloží bomby a jedou dělat „představení“ jinam…

Předražený, ale naprosto ohromující let vrtulníkem byl za tímto dnem nejlepší možnou tečkou.

Dny NATO jsem nenavštívila poprvé. Obávala jsem se, že pro mě již vícekrát viděné stroje ztratí kouzlo, ale mé obavy byly zbytečné. Zodpovědně jsem prošla všechny exponáty a výstavy a s čistým srdcem můžu říct, že mě znovu nadchly. Precizně zpracované informace prakticky na každém rohu dodávaly i tradičním kouskům nový rozměr.

Ať  přemýšlím sebevíc, nemám co vytknout. Letiště zůstávalo po celou dobu čisté, fungovala služba, která se starala o odpad, organizátoři se alespoň z části vyhnuli nevábně páchnoucím plotům zajištěním “záchodů”. Parkoviště kol fungovalo s velkým efektem, spousta návštěvníků ho využila. Byla zajištěna kyvadlová doprava, kterou se bylo možno dostat skoro až k areálu z širokého okolí. Babí léto ukázalo, že má slitování, celým dnem nás provázely příjemné teploty a hřejivé paprsky.

Jako stálý návštěvník se již teď těším na další na pohled až mrazivě reálné simulace boje z bezpečí tribuny, na ladnou akrobacii těžkopádných kolosů a na mnohé další.

Kurzívou glosovala Kateřina Krestová.