Archiv příspěvků 2011 – 2022

“Prázdniny” v Tripolisu

Redakce Glossaria před časem uveřejnila rozhovor s naším absolventem, nynějším studentem VŠB-TUO a “školním” fotografem Matyášem Theuerem. Ve chvíli, kdy mu Barbora Hostašová pokládala všetečné otázky, byl Matyáš Theuer rozhodnut (já jsem ho varoval) odcestovat na prázdninovou “dovolenou” do libyjského hlavního města Tripolisu. Do země, která se po 42 letech totalitní vlády Muammara Kaddáfího rozhodla vybojovat svobodu. Revoluce proti Kaddáfímu vypukla v únoru letošního roku.  Libyjská metropole byla povstalci dobyta 23. srpna 2011. Matyáš Theurer byl jedním z prvních Čechů, kteří vstoupili na půdu svobodného libyjského hlavního města. O své snímky a zážitky se podělil v ranním vysílání České televize. Pořad se jmenuje Dobré ráno s Českou televizí a vy se na něho můžete podívat z televizního archívu zde. Své fotografie z “dovolené” Matyáš Theuer publikoval výjimečně na serveru Youtube. Následující rozhovor S Matyášem je přepisem podstatných pasáží vysílání České televize. Můžeme snad prozradit, že když se Matyáš dnes živ a zdráv zastavil na své „almě mater“, mnohým (nejen kantorům) spadl kámen ze srdce.

Pozn.: ilustrační snímky jsou převzaty z vysílání ČT a z blogu M. T.

Moderátor: Mám tu čest přivítat prvního hosta, kterým je Matyáš Theuer, fotograf. Matyáši, my už jsme tady ráno předesílali, že vy jste přivezl stovky fotek z Tripolisu, tak mě napadá, že to není úplně nejlepší destinace pro dovolenou, alespoň ne v letošním roce. Tuším, že od února je tam celkem živo, je to země zmítaná občanskou válkou, jak to tam vypadá?
Matyáš Theuer: No já jsem hledal nějaké místo, kde by to bylo zajímavé …
Moderátor: Tak to jste si nemohl vybrat líp …
Matyáš Theuer : Ukázalo se, že se dá sehnat levná letenka do Tuniska, tak jsem si sehnal charterovou letenku a letěl jsem a říkal jsem si: „dojedu na hranice a uvidím“. Do Libye jsem se dostal až napotřetí, protože předtím se tam bojovalo. Já jsem jel s otcem a jeho přítelkyní, kteří zůstali v hotelu a na pláži, a já si sbalil baťůžek a vyrazil.
Moderátor: A co vám táta řek? Mně, kdyby můj čtyřiadvacetiletý syn řekl “já se pojedu podívat do toho Tripolisu”, tak já ho zpohlavkuju a přivážu si ho k sobě…
Matyáš Theuer: Jednak připoutat mě nemohl a jednak jsem mu slíbil, že pojedu na hranici (Tuniska s Libyí), podívám se jen kousek. Ale okolnosti tomu chtěly, že jsem se podíval až do Tripolisu.
Moderátor: Otec je taky takový dobrodruh?
Matyáš Theuer: Já myslím, že spíš ne…
Moderátorka: Jaká tam byla atmosféra?
Matyáš Theuer: Na tuniské straně je zakopaná armáda, oni čekají, co bude, a na libyjské straně jsou květiny, povstalci tam sedí a střílejí do vzduchu a jsou šťastni, nadšeni a všechno je fajn.
Moderátor: Ale bojuje se tam doposud, ne?
Matyáš Theuer: V těch místech, kde jsem já byl, už se nebojovalo, ta místa byla už pár dnů osvobozena. Tripolis byl už svobodný, nebylo tam nic nebezpečného.
Moderátor: Vy jste byl přítomen velkým oslavám…
Matyáš Theuer: Ano… Tam se scházejí lidé večer na náměstí, protože přes den je extrémní horko, jezdí dokola auty, mávají vlajkami, mají na tvářích nakresleny trikolory (libyjská trikolora je červěnočenrězelená – pozn P. M.), všichni se radují, tvoří hloučky, mají bubny, tancují, vyvolávají protikaddáfíovská hesla, čím je hodina pokročilejší, tím více se stává dav kompaktnějším, všichni se radují, někteří střílejí do vzduchu.
Moderátorka: To mě právě děsí, ty samopaly v rukou…
Matyáš Theuer: Ze začátku bylo těžké si na to zvyknout, ale časem si zvyknete. “Ono se zase střílí”, tak jo…
Moderátor: Jsou tam nějaké zbytky po těch bojích?
Matyáš Theuer: Jsou tam poničené budovy pěchotními zbraněmi, a všude na zemi jsou nábojnice. Musíte si zvyknout na dva zvuky: jedním je střelba, a druhým cinkot nábojnic na zemi.
Moderátorka: Potkal jste tam nějaké Čechy?
Matyáš Theuer: Ne, Čecha ani jednoho. Potkal jsem tam pár zahraničních novinářů… Na této fotografii jsem zachytil svou cestu zpátky, domů jsem si stopl džíp a vylezl na korbu.
Moderátorka: Co je na téhle fotografii?
Matyáš Theuer: Libyjci jsou hodně vázáni na své rodiny. Oni se vypravují na náměstí s celými rodinami až po nejmenší děti, které vůbec nevěděly, co se děje, nechaly je tam oslavovat, a když dítě usnulo, tak ho odnášeli třeba v tašce…
Moderátor: Vy jste zmiňoval, že se tam jenom slaví… Co si Libyjci slibují od těch změn?
Matyáš Theuer: Předtím tam bylo dvaačtyřicet let totalitního režimu, a teď si od toho slibují svobodu… Asi jako když u nás padl komunismus. U nás také byli lidé šťastní a nadšení. Libyjci jsou jižani a prožívají to více než my tady my.
Moderátor: Kaddáfí tam vládl od devětašedesátého roku, to vy jste byl ještě, tuším, na houbách, že?
Matyáš Theuer: Ano… V Libyi je obrovské množství ropy a hodně rafinérií, také průmysl je dost rozvinutý. Já věřím, že se z toho mají velké šance dostat, že to nebude zničená a pustá země. A navíc mají dost chytrých lidí.

Moderátor: Vy jste skaut? Vy prý jste se v Tripolisu potkal se skauty?
Matyáš Theuer: Ano. Já jsem první noc trávil v hotelu, v extrémně drahém hotelu, a přemýšlel, kde budu spát další noc. Na náměstí, asi v deset hodin jsem potkal skauty v košilích a šátcích. Dal jsem se s nimi do řeči, a oni mi nabídli ubytování ve skautském klubu, kousek od centra a navštívil jsem s nimi i nemocnici.
Moderátorka: Mě by zajímalo, jak vypadá taková nemocnice v Tripolisu?
Matyáš Theuer: Teď už klidně.
Moderátor: Ta fotka je odtamtud?
Matyáš Theuer: To je fotka kluka, jemuž kulka proletěla hlavou a vyletěla okem. Přežil… Lékaři se tam snaží odvést maximum, ale stejně je to tam jako tady, tak před dvaceti lety.
Moderátorka: Lékaři jsou místní, nebo jsou to dobrovolníci z okolních států?
Matyáš Theuer: Lékaři jsou místní, vím, že tam působí i lékaři zahraniční. Jak už jsem řekl: Libyjci jsou hodně vzdělaní, oni nemají nedostatek lékařů.
Moderátor: Musel jste se, Matyáši, někam hlásit, na zastupitelství našeho státu?
Matyáš Theuer: Naše zastupitelské oddělení tam nefunguje, registroval jsem se na ministerstvu zahraničí, a hlavně do Tripolisu mě nepustili bez libyjského povolení. Vzali nás na nějakou starou vojenskou základnu, a protože zrovna neměli kartičky, tak nám na malý kousek papíru napsali telefonní číslo s nějakými arabskými slovy a řekli nám, že když nás budou chtít (Libyjci) zastřelit, ať jim dáme ten papírek, že to je naše povolenka…
Moderátorka: Co vědí Libyjci o české republice? Vědí vůbec něco?
Matyáš Theuer: Věděli naprosto přesně, kde je Česká republika, věděli, kdo je Poborský, kdo je Nedvěd, protože tam mají satelity, sledují přenosy z Ligy mistrů, z Premier League, vědí, odkud je který fotbalista…
Moderátorka: Překvapilo vás to? Většinou si nás pletou s Ruskem.
Matyáš Theuer: Libyjci buď věděli přesně, kde je Česko, nebo neměli absolutně žádné tušení…

 

Přidejte svůj komentář

Please note: comment moderation is enabled and may delay your comment. There is no need to resubmit your comment.