Fa, fábor, fabrika, FACEBOOK

Přijde doba, kdy si nás naše děti – nebo dokonce děti našich dětí – vyhledají na internetu a hezky si o nás počtou. Zvídavější jedinci o nás zjistí zajímavé informace. O tom, kdy jsme vyhráli kdejakou školní soutěž, kde jsme pracovali, až po naše profily na Facebooku. Progooglují se k souborům fotografií, na něž nebudeme v dospělém věku právě hrdí.

Facebook… Denně to vidím: aktualizace stavů, fotky, videa a komentáře.  Někdy to jsou příspěvky takového rázu, že být autorem, kvačím co nejrychleji do Hornbachu. Zakoupím  krumpáč a běžím se zahrabat kamkoliv, hlavně co  nejhlouběji pod zem. Panoptikum vulgarit, anglicismů, vět začínajících “Ten pocit, když…”, pusinkových popisků k “selfičkům” (nejlépe v koupelně s mobilem v ruce)  – je přece potřeba pochlubit se novým telefonem… Korunu tomu všemu nasazují trapné komentáře ostatních uživatelů.

Naši potomci se budou za nějakých pětadvacet let dobře bavit. Nad rádoby anglickými statusy se spoustou pravopisných chyb. A to nemluvím uživatelích lotyšských sociálních sítí Ask.fm (anonymní otázky a odpovědi), které se staly v posledních letech v ČR velice populární. Tady smazání komentářů nepomůže vůbec, vaše příspěvky budou dohledatelné na věčné časy. A nikdy jinak.

Sociální sítě nicméně nejsou v jádru špatný nápad, je to skvělá věc, která ulehčuje komunikaci. Příčinou klopýtání je chyba mezi židlí a klávesnicí. Tedy právě jejich uživatel. Nebylo by občas na škodu nahradit “puberťácké nadšení” trochou racionálního a zdravého uvažování? Přeji nicméně všem budoucím – zaměstnavatelům, potomkům, a vůbec všem lidem – hodně zábavy a povyražení. Nad materiálem, který si s radostí počtou.

Je libo aktualizace stavu nebo snad komentáře? Neostýchejte se!