Mohl byste se našim čtenářům krátce představit? Jaké máte za sebou zkušenosti, úspěchy…?

Vystudoval jsem zdejší fakultu strojní a elektrotechnickou, pak jsem ještě tři roky dálkově studoval na matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Když jsem ukončil školu, tak jsem asi pět let pracoval v OKD, Báňských projektech, a potom jsem nastoupil jako odborný asistent na Vysokou školu báňskou, v roce 1989. V roce 1990 jsem založil katedru informatiky, tu jsem vedl až do roku 2003, kdy jsem nastoupil do funkce děkana fakulty elektrotechniky a informatiky. V roce 2009 jsem byl zvolen a v roce 2010 jsem nastoupil do funkce rektora univerzity. V mezičase, v devadesátých letech, jsem působil ve výzkumu Texas Instrument ve Spojených státech, kde jsem taky pobýval nějakou dobu, no, a od roku 1992 až do roku 2002 jsem byl současně hostujícím profesorem na jedné z rakouských univerzit v Leobenu.

 

Jaké změny univerzita za dobu vašeho působení prodělala?

Myslím, že jedna z nejzásadnějších je, že jsme se zaměřili především na zvětšení výkonu v oblasti výzkumu. Jsme jedna z neúspěšnějších univerzit v získávání evropských fondů na podporu vědy a výzkumu, takže tady teď budujeme pět velkých výzkumných center. To největší je centrum Excelence, IT4Innovations, kde vybudujeme v Ostravě jeden z vůbec největších superpočítačů v Evropě. To je asi ta zásadní změna. Univerzita, která měla těžiště ve vzdělávání, se přesouvá směrem k vědě a výzkumu. Dnes to vychází asi půl na půl, tedy půlka je věnovaná vzdělávání a půlka výzkumu.

 

Mohl byste popsat, jaké povinnosti zahrnuje funkce rektora?

To svým způsobem vychází z toho, co jsem teď říkal. Univerzita má povinnosti z hlediska vzdělávání, z hlediska výzkumu a také z hlediska spolupráce s praxí. Takže úlohou rektora je celou organizaci v tomto duchu řídit. Stojí v čele univerzity a koordinuje všechny tyto tři klíčové oblasti fungování univerzity.

 

A jaké jsou tradiční činnosti rektora univerzity?

Rektor kromě těch klasických každodenních povinností, které souvisí s řízením univerzity, ať už strategickým nebo operativním, také předsedá vědecké radě univerzity. Je tu samozřejmě i celá řada dalších věcí, jako je komunikace se studentskými organizacemi, které na univerzitách máme. Víceméně jde o spravování celé akademické obce, která je složená jak z pedagogů a vědeckých pracovníků, tak ze studentů. Dnes máme více než 2 000 zaměstnanců a něco přes 22 000 studentů, takže je to jako být primátorem středně velkého města.

 

V poslední době se hodně mluví o slučování VŠB a Ostravské univerzity. Jaký je váš postoj v této záležitosti?

Hlavním důvodem je to, že období, které nás čeká, bude nesmírně těžké. Nejsou veřejné prostředky, což znamená, že ubývá peněz na vysoké školství a je třeba nějakým způsobem optimalizovat náklady. Jedna z priorit této vlády je snížit počet univerzit, takže my jsme se na to podívali z toho pohledu, „co by to pro nás mohlo přinést“. Protože jsme univerzity, které učí něco jiného, my jsme technicky orientovaná škola, zatímco Ostravská univerzita je orientovaná na humanitní směry, medicínu, domluvili jsme se, že by stálo zato se propojit. Faktem je, že moderní věda vyžaduje propojování všech oblastí, například medicína se dnes neobejde bez přírodních a technických věd. Samozřejmě chceme nabídnout studentům i to, že během svého studia si například u studia technických oborů klidně mohou zapsat třeba i kurzy humanitních věd, které se vyučují na Ostravské univerzitě a naopak. Víceméně jde o to, přiblížit se tomu, co je ve světě běžné. Ve většině světa je to totiž tak, že univerzity nabízí celou škálu předmětů od humanitních až po technické. Takže je to trochu výzva, abychom navýšili svou konkurenceschopnost. Tím, že se spojíme, budeme třetí největší univerzitou v České republice, což je zase samozřejmě výhoda z pohledu různého vyjednávání s ministerstvem školství, protože tam vždy fungují zájmové skupiny a zjevně platí, čím jste větší, tím máte větší váhu v tom, co prosazujete.

 

Mnoho studentů naší školy si plánuje hlásit se buďto na Ostravskou univerzitu, nebo na VŠB, bude to na ně mít nějaký dopad?

No, já myslím, že veskrze pozitivní. Jak jsem říkal – studentům se nabídne mnohem širší škála možností studia. Není vůbec problém, aby si zapsali k technickým oborům třeba předměty z fakulty umění, což může být například zajímavé především pro studenty architektury.

 

A jen tak pro zajímavost, pod jakým názvem se budou školy slučovat?

Název se teprve bude hledat, protože se jedná o velmi citlivou věc. Naše historie je téměř 300 let dlouhá, protože před třemi sty lety vznikla první akademie, kde se začalo učit hornictví. Na druhou stranu Ostravská univerzita se zase nemůže jednoduše jmenovat Vysoká škola báňská. Hledáme názvy, které by byly atraktivní pro obě strany. Samozřejmě by bylo dobré do toho nějakým způsobem promítnout historii a naše tradice. Teď máme připravenou webovou aplikaci, kde bude moci každý zaznamenat svůj nápad do databáze, ze které my poté vybereme názvy, které se opakují, které jsou si podobné, a pak zkusíme udělat něco, čemu se říká profesionální průzkum trhu. Zjistíme, jak budou na názvy reagovat lidé. Jedna věc je totiž, co chceme my, a druhá je, jak budou reagovat ostatní. Nejde o to nabízet naše služby jen v tady regionu, ale chceme nabídnout a přitáhnout studenty i z ostatních částí České republiky a ze zahraničí.

 

Proč byste případnému uchazeči doporučil vybrat si VŠB?

Myslím, že u nás máme několik oblastí, kde se dělá špičkový výzkum, a myslím si, že studenti by si měli vybírat především ty univerzity, které mají za sebou výzkumné zázemí. Co se u nás velmi intenzivně pěstuje a v čem jsme docela dobří, je oblast surovin, energetiky a ekologie. Mimochodem to jsou oblasti velmi tíživé zejména pro Ostravsko. Druhá oblast, ve které jsme výjimeční, je právě superpočítání. Je to skutečně významná výzkumná infrastruktura a nikde jinde se superpočítání nepěstuje v takové míře jako u nás. Třetí oblastí je oblast nanotechnologií a materiálů. My jsme dokonce dnes jediná univerzita v České republice, která nabízí doktorské studium v oblasti nanotechnologií. Takže to jsou tři, řekl bych, nejvýznamnější oblasti, které jsou dnes explicitně podpořeny z evropských fondů. A pak samozřejmě máme velmi dlouhou historii v oblasti strojírenství, v oblasti konstrukce strojů, strojních technologií včetně mechatroniky. Je tu také oblast bezpečnosti, která začíná být v posledních letech velmi aktuální. Máme na naší univerzitě fakultu bezpečnostního inženýrství, která se věnuje právě těmto disciplínám. Na ekonomické fakultě se rozvíjí výzkumná témata, která slouží třeba k podpoře rozhodování a k finančnímu řízení. Máme celkem šest oblastí, které jsou nepochybně atraktivní pro ty, kteří by se jim chtěli věnovat. Také si myslím, že máme jeden z nejlepších kampusů v České republice. Těžko najdete místo, kde máte výuku, ubytování, sportoviště, a to všechno na jednom místě.

 

Zmínil jste aktuální problém s financováním univerzit, jak se stavíte k otázce školného?

No, já si myslím, že školné by skutečně mělo být. Je jakýmsi motivačním a částečně doplňkovým financováním studia. Bohužel, náš stav veřejných financí není takový, abychom si mohli dovolit nabízet studium zdarma. Pokud samozřejmě politici rozhodnou, že do vysokého školství dají více peněz, potom si myslím, že by tento problém nebyl tak urgentní a bez školného bychom se obešli. Situace je ovšem taková, že se neobejdeme bez příspěvků studentů na studium. Ve světě je to běžné. Když se podíváte na Ameriku, platí se tam celé školné. V zemích jako je Jižní Korea nebo Japonsko se platí ve formě školného třetina nákladů na studenta, což je asi 120 tisíc ročně. V našem případě se hovoří o maximálně 20 tisících. Osobně si myslím a mám i takové zkušenosti z mého působení v zahraničí, že když se platí školné, student také vyžaduje odpovídající kvalitu výuky na straně učitelů. I ve vzdělávání bohužel někdy platí „darovanému koni na zuby nehleď“.

 

Myslíte si, že je vysokoškolské vzdělání stále výsadou, nebo se stává běžnou hodnotou?

Myslím si, že jsme se dostali do situace, kdy máme více vysokoškoláků než je zdrávo. My jsme začátkem devadesátých let, kdy se dělaly různé analýzy OECD, hovořili o tom, že máme málo vysokoškolsky vzdělaných lidí. Proto se rozjela tzv. „masifikace vysokoškolského vzdělání“. Začaly se přijímat velké spousty studentů… Mimochodem tento kampus, jak ho vidíte, byl původně navržen pro 7 500 studentů. Dneska jich tady máme přes 22 tisíc a měli jsme dokonce 25 tisíc studentů. Dnes studuje v přepočtu 70% české populace ve věku od 18 do 32 let. Cílem Evropské unie pro rok 2020 je dosáhnout maximálně 60%, takže my už dnes překračujeme cíle na rok 2020. Ukazuje se, že to není dobře, má to negativní vliv na kvalitu vzdělání. Čím více studentů máme ve třídách, v laboratořích, tím méně se jim pedagog může věnovat. Proto je teď uplatňován trend tuto masifikaci zastavit a snížit počty studentů. Studium se tedy změní v tom smyslu, že ne každý se dostane na vysokou školu a začne se pečlivě vybírat, kdo na studium má a kdo nemá.