Northwestern University

V letošním roce bude redakce Glossaria přinášet sérii rozhovorů s absolventy naší školy. Ta si letos připomene 60 let své existence. První interview nám poskytl Petr Paleček. Wigym absolvoval v roce 2011 jako vynikající student. Zvítězil v mnoha celostátních středoškolských soutěžích, několikrát byl oceněn jako nejlepší student Moravskoslezského kraje. V současné době studuje v USA na Northwestern University, která je je podle QS World University Rankings® 32. nejlepší univerzitou světa. Úvodem našeho rozhovoru Petr Paleček skromně předznamenal: „Nevím, jestli se můžu prezentovat mezi ostatními, co skutečně něco dokázali… Samozřejmě vám ale na otázky rád odpovím, kdyby to totiž alespoň jednoho současného studenta inspirovalo k zájmu o studium v zahraničí, budu nadmíru spokojen.“

Jak tě Wigym připravil na vysokoškolské studium? V čem jsi měl před ostatními náskok? Jakých znalostí nebo “kompetencí” se ti naopak nedostávalo?

Musím říct, že obecně mě Wigym připravil velmi dobře, co se týče veškerých akademických znalostí. V porovnání s ostatními spolužáky jsem neměl rezervy v žádném předmětu, ani v přírodních, ani ve společenských vědách. Z ­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­tohoto hlediska musím říct, že jsem měl velké štěstí, že jsem mohl studovat na škole, kde se koncentrují nejlepší studenti i pedagogové z regionu. Zejména v oblasti matematiky je na tom naše škola v porovnání s ostatními velice dobře, větší kvantum znalostí ze střední školy si odnesli snad jen mí spolužáci ze škol a zemí kde se na matematiku klade ještě větší důraz, jako Indie a ostatní asijské země. Jediný nedostatek jsem pozoroval ve schopnosti se vyjádřit v psané formě. Zatímco v USA běžně studenti píšou velké množství esejů na různá témata, ve kterých pracují s velkým množstvím primárních i sekundárních zdrojů informací, u nás se zkušenosti s psaním omezují většinou na sloh v českém jazyce, případně pár referátů opsaných z Wikipedie.

Domníváš se, že i jiní absolventi Wigymu mají předpoklady ke studiu na některé z prestižních světových univerzit?

Na tuhle otázku musím odpovědět jednoznačné ano. Za svá léta studia na Wigymu jsem potkal velké množství zajímavých a talentovaných lidí, kteří by byli schopni v zahraničí uspět. Bohužel tady vidím jediný větší nedostatek ze strany školy, která v mé době nedělala příliš pro to, aby studenty o dosažitelnosti studia v zahraničí informovala. Mnoho lidí slyší jména univerzit jako Oxford, Cambridge nebo Harvard a okamžitě je napadnou dvě věci: Nezaplatitelné školné a velmi obtížný příjímací proces, ve kterém uspějí jen “géniové”. Co se týče školného, dnes už existuje mnoho možností jak studium financovat z jiných než rodinných zdrojů. Samotné školy jsou schopny dnes nabídnout dost velká stipendia a pak existují další zdroje jako například Kellner Family Foundation a Bakala Foundation, které financují i mé studium. Co se týče obtížnosti přijímacího řízení, musím říci, že je to určitě náročný proces. Vím ale s jistotou, že se na Wigymu najde dost studentů, kteří by se na kvalitní zahraniční univerzity dokázali dostat, jen je potřeba, aby tomu věnovali dostatečné úsilí a aby jim někdo v tom procesu pomohl.

Jak náročné je studium na Northwestern university, která je je podle QS World University Rankings® 32. nejlepší univerzitou světa?

Northwestern je určitě náročná škola. Přispívá k tomu i fakt, že školní rok je rozdělen do tří desetitýdenních trimestrů místo do dvou dlouhých semestrů, takže musíte vždy zvládnout přijmout větší množství informací v krátkém časovém horizontu. Studium proto může být dost stresující, zvláště i z toho důvodu, že velká většina studentů kolem vás je velmi úspěšných a značná část předmětů se známkuje způsobem “žebříčku”, kdy na dobrou známku může dosáhnout vždy jen určitě procento studentů, a tak vám někdy ani 90 bodů ze 100 u testu nezaručí, že to dobře dopadne. Na známkách zde, na rozdíl od českého systému, velmi záleží, neboť špatné známky Vám můžou značně zkomplikovat cestu k první práci, nebo k navazujícímu studiu. Dále se od vás očekává, že se budete podílet i na ostatních mimoškolních aktivitách, kterých je na naší škole nepřeberné množství a často spolknou stejně času jako jeden nebo dva předměty. V důsledku je proto člověk zaneprázdněn opravdu velkou část týdne, nicméně se správným přístupem se to dá zvládnout.

Z jakých poměrů a z jakých zemí pocházejí tví spolužáci? Jak s nimi vycházíš?

Je zde asi 90% Američanů, nicméně zbytek pochází ze všech koutů světa, od Asie až po Afriku. Je zde také poměrně značná rozmanitost, co se týče sociálních skupin. Není vyloučeno, že ve třídě vedle vás bude sedět dcera miliardáře a na druhé straně kluk z rodiny, jehož rodiče přežívají jen díky přísunu sociálních dávek. Všichni ale jsou spolu schopni dobře vycházet a studenti z různých sociálních skupin se spolu běžně kamarádí bez rozdílu jejich původu a rodinné situace. Já se osobně snažím mít kamarády na obou stranách spektra, protože je pro mě velice zajímavé zjišťovat, jak funguje život v jiných poměrech, než v jakých jsem vyrůstal.

V čem se odlišuje vysokoškolská výuka v USA a v České republice? 

Asi největší rozdíly najdeme v obecné organizaci a kultuře výuky. Studium na místní vysoké škole vyžaduje spíše tzv. “soustavnou přípravu” protože vaše finální známka se skládá z většího počtu menších, které dostáváte za různé testy a další úkoly během trimestru, a samotná finální závěrečná zkouška tvoří většinou jen třetinu známky celkové. Určitě je zde také obecně dáván větší prostor k diskuzi a od studentů se očekává, že do hodin přijdou připraveni se na výuce podílet. Lidé bez vlastní aktivity a vlastních názorů zde prostě nemají šanci uspět.

V Chicagu existuje velká česká komunita. Připomeňme, že v tomto městě mluvil v roce 1918 k zástupu 100 000 krajanů  Tomáš Masaryk po té, co Amerika slíbila podporu nezávislosti Československa. Také jeden ze starostů města byl českého původu – totiž Antonín Čermák. Setkal ses ve svém okolí s představiteli české komunity? Udržují české tradice? Scházejí se, pořádají nějaké společné akce? 

Co se týče českých imigrantů, kteří zde přicházeli během 20. století, tato komunita se již velmi silně asimilovala a málo kdo udržuje spojení se svými českými kořeny. Nicméně občas se zde české akce stále pořádají a je možno spatřit záblesky české kultury. V době Vánoc jsem měl například možnost navštívit jeden z chicagských kostelů, a poslechnout si Českou mši vánoční v provedení jednoho z místních sborů. Přímo na škole jsme tady momentálně Češi čtyři, a i když pocházíme z různých měst i poměrů, máme spolu výborné vztahy a snažíme se setkávat minimálně jednou měsíčně. Je příjemné si po dlouhé době s někým popovídat v mateřském jazyce s někým, kdo vyrostl ve stejné zemi.

Aktivně ses věnoval sportu, a to hokeji. Vystřídal jsi dresy klubů HC Vítkovice Steel, HC Sarezy Ostrava a německého Krefelder EV 81. Obul sis někdy v Novém světě brusle? Zapojil ses do univerzitního sportu?

Hokej byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl pro studium v USA. Máme zde univerzitní tým, za který jsem hrál celé 4 roky svého pobytu tady. Hokej mi zde dal obrovské množství zážitků, měl jsem možnost s ním procestovat mnoho okolních států a měst a hlavně z něj mám velké množství kamarádů. Univerzitní sport je obecně v USA velmi důležitý a dostává se mu značné pozornosti. Náš tým amerického fotbalu je schopen přilákat i několik desítek tisíc diváků a každý jejich domácí zápas je velká událost pro obrovské množství lidí.

Jaké je povědomí Američanů o České republice? 

U starší generace pořád existujeme jako Československo a valná většina nás má spojeno akorát s historií bývalého východního bloku. Pár světlých výjimek většinou zná Prahu nebo případně Václava Havla. Mladší generace už má přece jenom alespoň ponětí, že jsme součástí Evropské unie a že nás najdou ve středu Evropy. O samotné zemi už toho ale většinou moc nevědí. Většina z nich je stále překvapená když mluvím o tom, že je Česko rozvinutá země a že některé věci u nás fungují lépe než v USA.

Co bys vzkázal dnešním studentům Wichterlova gymnázia?

Obecně bych jim asi poradil hlavně to, aby dělali to, co je baví a v čem jsou dobří, a aby měli mnoho různých zájmů. Ve světě se vášeň pro nějakou činnost velmi cenní, ať už je to sport, hudba nebo něco, co souvisí se vzděláním. Dále bych všem velmi doporučil, aby si vyzkoušeli studium v zahraničí, i kdyby to mělo být jen na omezenou dobu v podobě výměnného pobytu. Já měl možnost studovat v cizině jak během střední školy, tak po maturitě, a musím říct, že to bylo to nejlepší, co mě v životě potkalo.