Představme si banální situaci. Třeba cestu tramvají. Nastupme například na zastávce Poruba Vozovna, vydejme se směrem do centra.

Sedíme ve voze a rozhlížíme se z okének. Máme výhled na krytý bazén, telekomunikační školu a co se nám to rýsuje po pravici? Ano, je to malé nákupní středisko, přes okno na nás bliká logo Intersparu. Po několika minutách cesty máme podobnou podívanou po obou stranách. Dav koupěchtivých Ostravanů se rozděluje. Míří do Obchodního centra Galerie Tesco po levé straně a menšího Lidlu po pravé straně. Možná, kdybychom natáhli krk, dohlédli bychom až ke Kauflandu, neutuchajícímu zdroji zábavy. Zatím jsme nepřekročili hranice 4. porubské zóny a už jsme narazili na čtyři supermarkety. Víc než je zdrávo, dle mého názoru. Nu dobrá, jedeme dál.

Nemusíme hledat spoje na konec světa, abychom objeli i ostatní perly: Hornbach, Futurum, Sconto, Globus, Laso. A z tramvaje můžeme suchou nohou vkročit i do modly shopaholiků, Avionu shopping Parku Ostrava. Tento výčet brzy doplní i Nová Karolina.

A teď ruku na srdce, Ostravané. Je správné, že nakupování je zájmem spojujícím generace? Statisticky je Ostrava vzhledem ke své rozloze město s nejhustějším rozmístěním nákupních středisek. Sama o sobě mi tato informace připadá zarážející, ovšem v kombinaci s tím, že se na nakupování začíná nahlížet jako na rekreační sport, mám neutuchající pocit blížící se katastrofy. Místo aby se rodiny vydaly na výlet do přírody, jede se hromadně nakupovat. Místo toho, aby si člověk zašel do butiku koupit něco podle svého gusta, zamíří do konfekčního obchodu, kde si vezme jeden z tisíců kusů oblečení. Nejde samozřejmě pouze o módu. Bez potravin bychom se těžko obešli, ale není jejich množství v nákupních vozících, přiznejme si, dost často přehnané?

Titul Evropské město kultury jsme sice nevyhráli, ale budeme-li se řídit mottem „sportem ke zdraví“ nějakou tu cenu určitě dostaneme. Co třeba Evropské hlavní město konzumu?