Archiv příspěvků 2011 – 2022

Inheritance

Dlouho očekávaný, čtvrtý a zároveň závěrečný díl Odkazu dračích jezdců před nedávnem konečně dorazil na pulty knihkupectví. Příběh, který tehdy patnáctiletý Christopher Paolini uvedl v roce 2003 pohádkovou knihou Eragon, pokračovat poněkud vážnějším Eldestem a následně nás v Brisingru podrobně seznámil se složitostí alagaesijské mezidruhové politiky, má být nyní velkolepě zakončen opět více než šestisetstránkovou knihou, se vzhledem k názvu celé ságy nic neříkajícím názvem Inheritance.

Stejně jako u předchozích dílů, i Inheritance má jednu podstatnou nevýhodu, a to že se docela špatně čte ve škole pod lavicí. Ne že by to nešlo, ale je to komplikované. Nicméně například v ZSV byl před čtvrtletkou z matematiky větší problém soudě podle reakce pana profesora s matematickými sešity a učebnicemi, než zelenou“bichlí“. Však politologie se v Odkazu dračích jezdců vyskytuje hojně.

Ale již k obsahu knihy…
Na rozdíl od většiny příběhů, jejichž podstatou je souboj dobra se zlem, není v Odkazu dračích jezdců zlo od začátku příliš personifikováno. Až právě v Inheritance se konečně tváří v tvář setkáváme s Galbatorixem, strůjcem všeho zla v Alagaesii, a světe div se, jde o velice sympatického muže (alespoň dle mého názoru).
Je však trochu podezřelé, že Galbatorix je celou dobu zobrazován a popisován jako téměř „absolutní zlo“, a náhle má jeho plán i podle myšlenek některých hlavních hrdinů a vůdců hnutí odporu smysl, vlastně „měl i pravdu“…
Začátek a vlastně celá první polovina knihy mě bavila, popisované události byly poutávé a někdy dokonce i překvapivé. Valná většina z nich však jasně vytyčovala cestu, kterou se děj bude nadále ubírat, a proto druhá polovina knihy a především závěr již na překvapivosti poněkud ztratil.
Ale to už se děj překotnou rychlostí řítí dál k nevyhnutelnému závěru, v průběhu čtení nemáme čas na filosofické rozbory, a zelený drak, avizovaný obálkou knihy, na sebe stále nechává čekat. A když se ho konečně dočkáme, jeho jezdec je ještě nepřekvapivější než vítězství… samozřejmě nebudu prozrazovat koho nad kým. Dobra nad zlem? Zla nad dobrem? To už se dočtěte sami.

V příběhu je znatelné, že autor měl již od začátku jasno, jak to dopadne. Propojení není nijak výrazné a očividné, všimnete si jej spíše až poté, co celou ságu dočtete do konce a potom se do ní pustíte ještě jednou. Je však znát, že i když při psaní bezpochyby přicházely nové nápady, příběh byl již od začátku promyšlený, což autorovi umožnilo do předchozích dílů skrýt několik narážek a nápověd, které čtenář odhalí právě až při několikerém přečtení.

Jako u všech předchozích dílů, i na zadní straně obálky Inheritance jsou citace z recenzí a reakcí na knihu. Zajímalo by mě, jestli na Odkaz dračích jezdců neexistují ohlasy negativní, nebo, což je pravděpodobnější, si vydavatelé pečlivě vybírají, které tam umístí.

A co vy? Jaký je/bude váš ohlas na rozuzlení této fantasy ságy?

 

2 Comments

  1. Dokonce i já jsem si celou ságu přečetla – díky Terezce Mrázkové – a musím říci, že patří mezi to nejlepší, co v daném typu literatury lze najít. Ještě se mi líbil Artemis Fowl.
    A o knize bych řekla, že se mi právě líbilo, že neskončila tradičním happyendem. Smutný, ale i nadějný konec byl lepší.
    Děti, čtěte:-)!!!

  2. Jo… jedna z mojich nejoblíbenějších fantasy ság. Začal jsem ji číst, až když vyšel Brisingr, a tak jsem to zvládl na jeden zátah a vše mi do sebe krásně zapadalo. Ovšem Brisingra jsem dočetl před dvěmi lety a co u knížek nejvíce nenávidím je, že časem pozapomínám, jak to všechno šlo po sobě. Číst celou ságu od znovu, to už mě nějak neláká, vlastně jsem žádnou knihu nečetl dvakrát, na to nemám :D. Ale naštěstí je v každé knize téhle ságy vše zásadní zrekapitulované a jména, ve kterých mám vždycky největší bordel, jsou vzadu vypsaná a popsaná. Takže až dočtu všechny knížky, které potřebuju, s chutí se do Inheritance pustím :).