Občerstvení v jídelně, autor: Andrea Něníčková

Pomoct pořádat akce pro lidi mě vždycky bavilo. Ať už to byla oslava narozenin, výlet do zahraničí či právě letošní Ostravská přednášková noc. Tuto příležitost jsem dostala již předchozí ročník, avšak tento rok jsem se snažila být aktivnějším článkem organizačního týmu.

Kolem třetí odpoledne vystupuji z auta, jež právě Jáchym, můj přítel a jeden z přednášejících, zaparkoval před Wichterlovým gymnáziem. Na rameni se mi houpe plátěná taška s osobními věcmi, ručním mixérem a energeťákem – bude to dlouhá noc. Po vstupu do vestibulu školy se vydáváme směrem do laboratoře fyziky, kde bude naše zázemí až do sobotního rána. Na chodbě potkáváme další organizátory a vedení pínoci, zdravím je mávnutím ruky. Do zahájení máme asi dvě hodiny, není čas ztrácet čas!

Vašek David nás úkoluje, aby se vše stihlo. Je potřeba připravit učebny, vestibul, jídelnu a místnosti na spaní. Z domečku nosíme sedací vaky, taháme je po schodech do dalšího patra a rozdělujeme do místností. Přestavujeme židle a lavice ve třech místnostech v 1. patře. Snažíme se tak vytvořit reprezentativní prostor pro přednášející i posluchače. V jednu chvíli je nás tam jak malých myší a málem dostávám židlí po hlavě. Z jídelny se donáší pár stolů do vestibulu k vrátnici. Srovnáváme stoly v jídelně, dva nebo tři spojíme, aby bylo kde připravovat občerstvení. Tu fyzicky náročnější část máme za sebou. V rychlosti na sebe hodím modré tričko s potiskem ΠNoc. Hrabu se v hromádce visaček a hledám tu se svým jménem. Zbývá nám asi půl hodina, než začnou přicházet účastníci.

Problém třikrát jinak

Eva Žurková se Sárou Fildánovou chystají těsto na palačinky. Ano, letos kromě toustů byly i luxusní Sářiny palačinky! Půjčuji jim svůj ruční mixér, který málem zůstal doma. Recept na palačinky je velmi jednoduchý, stačí v mouka, vajíčka, mléko, špetka soli a cukr… A hádejte co? Cukr, přesně ten jsme neměli. Naštěstí obchodní řetězec Hruška se nachází nedaleko školy, a tak je problém vyřešen.

„Kolik máme toustovačů?“ „No, asi jen ten od Sama.“ Dělat tousty pro cca sto lidí v jednom toustovači by bylo nekončící. Volám proto domů, jestli je možné zapůjčení toho našeho. Zachraňuje nás tedy moje maminka, která nám ochotně toustovač předává (díky mami!).

Do třetice všeho dob…, vlastně bohužel zlého, jako blesk z čistého nebe, zjišťujeme další nepříjemnou skutečnost. Asi hodinu před oficiálním zahájením jeden z přednášejících bezdůvodně ruší vlastní přednášku. Je to pro nás neřešitelná situace, v harmonogramu už ten prázdný čas nikdo nezaplní. Avšak neházejme flintu do žita, nenecháme si tím přece zkazit celou noc!

Sára a palačinky, autor: Andrea Něníčková

Sářiny palačinky

Scházím z prvního patra do jídelny. Už z poloviny schodů nasávám vůni smažícího se těsta. Po vyřešeném incidentu s cukrem zkouší děvčata první várku palačinek. Sára v okamžiku zjišťuje, že vytvořit správný kulatý tvar na palačinkovači není jen tak. Počáteční pokusy tak vypadají spíš jako císařské trhance, které jsou pokrmem v Rakousku. Přichází k nám Sam Neděla zeptat se, jestli máme všechno, co potřebujeme. Zároveň se stává první obětí Sářina výtvoru. Palačinka, zatím spíš trhanec, s domácí marmeládou v něm mizí a my napjatě čekáme na feedback. ,,Je fakt dobrá, Sáro,“ vyjde ze Sama, ještě přežvykujícího poslední sousto. Věříme, že i návštěvníkům budou chutnat.

Galerie padělků

Napadlo vás někdy si prohlédnout obrazy podél schodišť a zjistit si o nich něco víc? Nebojte, mne také ne. Ale když přišlo na věc vymyslet doprovodný program, bylo načase začlenit i umění. Prvotním návrhem byla prohlídka Naší galerie ve třetím patře. S tím vedení nesouhlasilo. Následně byl vznesen nápad Šimonem Černým uspořádat prohlídku jiné galerie. Nabídla jsem se jako průvodce. A že nevíte, kde se ta další galerie nachází? Určitě víte, denně tudy projde řada z vás. Jedná se o schodiště, jež vede z vestibulu do prvního patra.

Tzv. Galerie padělků čítá kolem patnácti obrazů. Ty byly zhotoveny studenty v rámci výtvarné výchovy. Zároveň se jedná o padělané, tedy nepravé, výtvory slavných umělců. Nikdo z řad studentů ovšem netuší, před jak dlouhou dobou byla tato výstava zahájena. Když jsem se dotazovala absolventů, dopočítali jsme se, že je to minimálně deset let zpátky. Zajímalo by mě, jestli se najde někdo, jehož paměť sahá ještě dál (samozřejmě kromě učitelů).

Enigma touhy galerii padělků

I když se třeba nezajímáte o umění, jistě vám říká něco například jméno Pablo Picasso. Při procházení si můžeme všimnout, že celoročně nás zpoza skla sleduje surrealistická Marie-Tereza anebo se můžeme kochat Monetovým Západem slunce. Mě osobně však zaujala zcela jiná díla. Uchvátila mě propracovanost padělků s názvy Spánek a Enigma touhy původně zhotovených Salvatorem Dalím. Tento španělský malíř se proslavil surrealistickou tvorbou již za svého života v minulém století. Mnohé obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Tu můžeme vidět právě v malbě Spánek, kde je zobrazena spící a snící hlava, tu podepírají jakési berličky, které mají udržovat realitu. Na druhé straně dílo Enigma touhy, známé také pod názvem Záhada touhy – Má matka, má matka, má matka, by mělo zachycovat umělcův vztah k matce. Hlavní část zaujímá žlutý patvar inspirovaný stavbami architekta Gaudího, je posetý různými otvory s nápisem „Má matka“. Jistě, pokud bychom měli být kritičtí, pak najdeme rozdíly především v detailech. Přesto mi zpracování přijde nejlepší ze všech vystavených děl. Takže až někdy zase budete nadávat jako já, kolik schodů ještě musíte vyjít, rozhlédněte se nejen podél ředitelského schodiště, jestli vás náhodou nezaujme nějaký obraz.

Další ročník π noci?

Určitě máme stále co zlepšovat. Třeba nedostatečný počet visaček byl zrovna jeden z těch menších deficitů. Mrzelo mě, když na dvě prohlídky galerie přišlo celkem osm lidí. Na druhou stranu program byl celou noc pestrý – od přednášky Exilu skupiny první pomoci, přes chemii, až po zodpovězení otázky, proč nepotřebujeme Svinovské mosty. Mnohé také okouzlila ohnivá show, mozkové závity zase zapojila únikovka. Považuji to za skvělou příležitost, aby si člověk vyzkoušel náročnost organizování, věnoval se škole zábavněji i dobrovolně ve svém volném čase. A pokud se najdou schopní lidé, pak je možné tuto akci zachovat i pro příští ročníky. Nebýt covidu, účastnila bych se již dříve. Příští rok se vynasnažím dát do toho ještě víc práce. No uznejte, není to krásná představa vrátit se po pár letech na školu s vědomím, že někdo pokračuje v něčem, čemuž jste se také věnovali?