PAVLÍNA HRSTKOVÁ

Jedním z našich novějších kantorů je právě Pavlína Hrstková, učitelka anglického a španělského jazyka. Tímto rozhovorem nahlédneme, proč se pro profesi učitelky jazyků rozhodla a jaké to je pracovat na školním Instagramu.

Moje první otázka je tedy, proč jste si vybrala právě Wichterlovo gymnázium? Proč jste zde chtěla učit?

Po prvním roce, kdy jsem učila na takové menší škole, jsem měla chuť zkusit něco nového, možná trošku větší výzvu, a tak jsem napsala panu řediteli e-mail, poslala životopis a klaplo to. Jinými slovy – chtěla jsem zkusit víc.

Jak se vám tady zatím líbí? Jak vycházíte s kolegy?

Líbí se mi tady moc, učí se mi tady dobře a s kolegy na celém gymnáziu vycházím velmi hezky. Není to fráze, ale čistá pravda.

Proč jste se chtěla stát právě učitelkou?

Přemýšlím, kdy přišla ta chvíle, kdy jsem si řekla „chtěla bych být učitelkou“, „chtěla bych učit“. Spíš se to postupně vyvinulo z mé situace. Nejprve jsem věděla, že chci studovat jazyky. Tušila jsem, že si chci nechat oba dva, které jsem měla na gymnáziu. Když přišlo rozhodování, co dělat po bakalářském studiu, byly na výběr dvě možnosti: učitelský směr a filologie. Filologie byla, dle mého názoru, méně praktická pro další kariéru, takže postupně a pomaličku se to vykrystalizovalo právě tím učitelským směrem.

PAVLÍNA HRSTKOVÁ – FOTOGRAFIE KAROLÍNY BLACHOWÉ (@BLACHOWAPHOTOGRAPHY)

Jaké je to dívat se na školu z té druhé strany?

Ještě necítím, že by přišel ten extrémní zlom a říkala bych si „už jsem úplně někde jinde“. Ještě si hodně pamatuji svůj studentský život, ať už to byla vysoká nebo střední, takže jsem tak napůl. Jsem v pozici učitele, ale chápu studenty a dokážu si jejich pocity pořád vybavit.

Co vás v hodině nejvíce potěší?

Každý pěkný feedback je fajn, ale když vidím, že studenti rozumí, že pochopili, že to cvaklo a že dokáží tu věc použít, jsem nadšená. Když je to u menších dětí, je jedno zda se bavíme o angličtině či španělštině, ale u starších, tam je to znatelnější spíš v té španělštině, protože angličtina se k vám prostě vždy nějak dostane – přes filmy, knížky, videa. Se španělštinou studenti tak často v kontaktu nejsou, proto je hezké vidět, jak danou látku pobrali a dokáží ji aplikovat. Potěší mě, když to není kouzlo jen jedné hodiny – kdy to mají v hlavách čerstvě, ale když jim to v nich vydrží dlouhodobě.

Co vás motivovalo k tomu, abyste studovala anglický a španělský jazyk?

V obou případech si myslím, že to byli mí vyučující. U angličtiny má paní učitelka na základní škole, u španělštiny mě zase na gymnáziu dokázali pro věc zapálit natolik, že jsem chtěla vědět víc, umět víc. Už to ve mně zůstalo. Potom jsem eliminovala ostatní předměty, a tak jsem už na konci septimy věděla, co chci dělat dále.

Jakým jste byla studentem? Pohybovala jste se spíše mezi lepšími, nebo to bylo právě naopak?

To záleží. Měla jsem to tak pěkně rozdělené. Humanitní obory, to bylo moje. Vždy jsem dbala na to, abych z jazyků měla za jedna. Pak byla ta druhá stránka – matematika, fyzika, kde jsem před maturitou vyšla se čtyřkou z fyziky. Takže bych řekla, že takové dva extrémní protipóly. Jedno muselo být tip top a u druhého stačilo, když to fungovalo a já prošla. Dneska si občas říkám, jestli jsem třeba té biologii nebo chemii neměla dát více – ale neříkám, že bych měnila – jen bych se mohla dostat někam úplně jinam, co se studované oblasti a oblasti zájmů týče. Jak říkám, v něčem excelentní a v něčem na druhém konci spektra.

OBRÁZEK HANY POŽÁROVÉ (3. A)

Bavily vás hodiny anglického jazyka?

Já ještě spadám mezi ty děti, které měly anglický jazyk až od čtvrté třídy. Na základní škole mě čtvrtou, pátou třídu bavila angličtina hodně, paní učitelka tehdy totiž nasadila dost vysokou laťku pro mé další učitele. Navíc jsem byla ve fázi, kdy jsem se chtěla dovídat pořád víc a učivo bylo poměrně lehké. Počátky na gymnáziu byly volnější. V primě se totiž hodně věcí opakuje. Zlom přišel s novou učitelkou, která nás měla připravit na státní maturitu. Byli jsme první ročník, jenž maturoval státně, takže to byl prudký skok nahoru. Bylo to docela drsné a cítili jsme to všichni. Zároveň si myslím, že jsem se tehdy přirozeně naučila nejvíc. Naše paní učitelka byla slečna čerstvě po škole, taková nabušená znalostmi a touhou to do nás nalít, to jsem pak ocenila právě i na vysoké škole.

Byla jste nervózní, že jste byla jedna z prvních, kdo dělal státní maturitu z angličtiny?

Byla, ale myslím si, že ne více, než kdybych maturovala tehdy po staru. Byli jsme na to připravováni skvěle, sice ne tak dlouho jako jste teď vy, ale prostě to byla maturita. Tak si říkám, že to muselo být stresující i pro ty vyučující, když změna přišla. To, že je něco jinak a teprve uvidíme, zdali to bude fungovat v praxi.

Máte nějaké tipy pro lidi, kteří se chtějí zlepšit v druhém cizím jazyce?

Platí tam více méně to samé co u angličtiny. Najděte si něco, co vás baví a v tom jazyce si o tom čtěte, pouštějte videa, zajímejte se o to trochu více a to vás povede dál a dál. Budete zvyklí jak na mluvené slovo rodilého mluvčího, tak na autentický text. Vždycky říkám, pusťte si třeba Disney pohádku. Znáte ji v češtině i v angličtině, tak si ji přepněte do španělštiny a přidejte české či španělské titulky – dle toho, na jaké úrovni jste. Je to asi nejpříjemnější cesta. I když ve španělštině bude mluvit člověk srozumitelně, bez huhňání a polykání koncovek, přece jen bude projev rychlejší ve srovnání s anglickým a českým jazykem, proto jsou právě ty Disney pohádky vhodné, protože jsou více přizpůsobené dětskému divákovi, a jsou tedy i srozumitelnější.

Zaslechla jsem, že jste prý jedna z těch, kdo tvoří školní Instagram, je to pravda a baví vás to?

Ano, je to pravda, hlásím se k tomu (smích). Nejsem jediná, je nás na to více, ale ostatní práskat nebudu. Baví mě to hodně, třebaže jsem k tomu přišla jako slepý k houslím, jak se říká. Sama Instagram mám, ale aktivně ho nevedu, spíše jen sleduji. Zajímalo mě, jak k takovému účtu přistupovat, abychom pomocí něj školu dobře propagovali. Absolvovala jsem tedy takové rámcové školení, kde jsem se dozvěděla, co dělat a co nedělat, pustila jsem se do toho a pak už to šlo samo. Hlavní je, že to žije a myslím si, že je to i fajn. V dnešní době je nejspíš nutnost Instagram mít, protože… – kde vy byste hledala informace o školní akci: na webu, Facebooku či Instagramu. (Moje odpověď: „Na Instagramu.“) Tak vidíte, Instagram je způsob, jak sdílet věci jak informativního charakteru (např. Studentská vědecká konference), tak třeba nějaké momentky (např. sněhulák na školním pozemku). Řekla bych, že to tak nějak přibližuje školu nejen našim studentům, ale i potenciálním uchazečům a zároveň pomáhá zachytit společné vzpomínky.