menu

Středověká kuchyně a seminář pedagogiky

Středověká kuchyně a seminář pedagogiky

Distanční výuka, se kterou se už nějakou dobu všichni pereme, s sebou nese nemalé riziko vyhoření, určité stereotypizace či totální ztráty duševního zdraví. Můžete v celku oprávněně namítat, že podobné scénáře hrozí všem zúčastněným i v průběhu normálního vzdělávání, ale uznejte sami, že v izolaci své vlastní kobky je to ještě poněkud horší.

Jak se s takovou situací vyrovnat? Nu, přístup se liší člověk od člověka. Někdo tvrdě a bez prodlení zaútočí na COVID-19 skutečně masovou letákovou kampaní a oblékne si tričko s nápisem „COVID ven!“ či „Viroví chameleoni? Ne, děkuji!“. Někdo opráší své znalosti klingonštiny, aby si mohl přečíst Hamleta v tom správném znění, a někdo prostě bude jenom tak obyčejně lidsky smutný. Seminaristé pedagogiky se ovšem učili vařit.

Proč to? Jedním z cílů semináře je studenty seznámit s poněkud méně tradičními metodami výuky a ukázat jim, co všechno se dá ve škole vlastně dělat. Nejednalo se totiž o vaření tradičních a oblíbených pokrmů kulinářských samouků jako čaj či vejce natvrdo, ale o kuchyni středověkou. Podobné hrátky je pak možno využít třeba na nižším gymnázium při projektovém dni zabývajícím se danou epochou a s nějakou drobnou obměnou dojde i jiných využití. O to ale zas tak ani nejde – cílem je si podobnou věc na vlastní kůži vyzkoušet, zjistit, s čím se při ní nejspíš budou budoucí studenti potýkat a vychytat případné chyby, které nemusí být při prvotním zadání zřejmé.

Problém představuje třeba hned zvolení kuchařky, ze které budete čerpat inspiraci ke své kuchyňské tvorbě. Není sice problém dostat se k digitálním verzím děl Severína z Kapí hory, nebo Bavora Rodovského z Hustiřan (autoři jedněch z nejstarších českých kuchařek, působící však v ranném novověku), neboť jsou v době COVIDové volně dostupné na stránkách Národní knihovny (pro jejich zobrazení stačí mít zřízený profil u MSVK). Problém spíše spočívá v tom, že knihy byly tehdy drahé a mohli si je pořídit asi jenom kuchařští mistři u kterých se nepředpokládalo, že bude třeba popisovat postup přípravy pokrmu příliš zevrubně. Chybí tedy například váhy surovin, teplota, na kterou je třeba péct (tu si navíc ve středověké kuchyni nastavíte fakt dost blbě), doba přípravy pokrmu atd. Pokud ale pracujete se studenty, kteří (alespoň z části) nemají s vařením valné zkušenosti, se zlou se potážete.

Nakonec jsme tedy zvolili knihu Moniky Feyfrlíkové „Kuchyně pozdního středověku“, ve které je zrekonstruováno a moderním jazykem převyprávěno několik desítek receptů. Stačilo jen vybrat a směle vyrazit na nákup surovin.

Chtěli byste se podívat, jak to dopadlo? Není problém. Seminaristé totiž dostali za úkol jídlo nejenom uvařit, ale také se proškolit v umění filmové tvorby – co kdyby se mezi nimi vyskytovali nejenom noví Komenští, ale i takoví 2-3 Formanové? Výstupem celého úkolu bylo tedy video popisující daný recept a jeho přípravu. Musím říct, že já osobně jsem se docela bavil a kulinářské i filmařské dovednosti studentů mě mile překvapily. Ostatně posuďte sami:

 

“Kaše brunátná v mastný i postní den” v provedeni Alexandry Lakomé

“Žahour” podle Jany Kulichové

“Dřený hrách” z rukou Barbory Kaniové

“Těsto k koblihám” vlastnoručně uplácané Terezou Cieplou.

A na závěr ještě pár záběrů na produkty ostatních seminaristů 🙂

jan-netolicka

Dobrý den, vítám vás na našem webu. Rád bych vám představil vizi školy a ukázal, jak se nám ji daří plnit. Stačí, když kliknete sem.